Alternativní historie II - Co by kdyby....

27. březen 2012 | 21.19 |

Alternativní historie: Král Václav III. Veliký (1305 - 1346)

Tak nenadálé zhroucení moci Albrechta Habsburského nikdo v říši nečekal. Nový král Jan čelil od počátku velkým problémům - chyběla mu autorita. Mezi říšskými knížety se rozhostilo ticho, ticho významné, ale né hrobové. Sice se ozývalo mrmlání, že Jan příliš podléhá francouzským vlivům. Úlohu trna v oku hrály především lucemburští bratři: Hrabě Jindřich, Walram a arcibiskup Balduin, k jejichž radám se často bezradný král obracel. Němcům se také nelíbilo, že již po třetí se římským panovníkem stal muž, na kterého ukázal přemyslovec. S nepochopením se také setkalo, když se Jan prohlásil švábským vévodou s odkazem na zadržované dědictví po otci. "Slavná" korunovace nového krále proběhla dne 6.1.1309 bez valného zájmu mocných, podobným fiaskem skončil také říšský sněm, který svolal na jaro téhož roku - dobrá větší třetina knížat se neobtěžovala přijet. Přímo se Janovi nepostavil nikdo - scházel vzdorokrál. Synové zemřelého krále, propuštěni z nedávného zajetí, o tuto pochybnou poctu nestáli a nikdo jiný potřebnou prestiží nevládnul. K posílení svého postavení Jan zvolil římskou jízdu za císařskou korunou.

Podobné těžké úkoly stály i před Václavem. Více než rok trvající domácí válka rozvrátila hospodářství. Nesmíme zapomenout, že docela nedávno, v roce 1304, země čelila obdobné válečné katastrofě - neúspěšnému nájezdu Albrechta ke Kutným horám. Po svém slavném otci, kromě nadání a stříbrných dolů, zdědil i obrovské dluhy.

Aby pomohl ekonomice, odpustil Václav všechny daně a poplatky za rok 1309. Mohl si to dovolit - výkupné a reparace z Rakouska mu odpuštěnou částku v podstatě dorovnaly. Tímto usnesením pardonoval i poplatky poddaných patřící těm šlechticům, kteří se zúčastnili vzpoury proti němu. Byl to v podstatě jediný větší trest, kterým šlechtická obec musela čelit. Za vzpouru samotnou, až na zmiňovaný symbolický trest Jindřicha z Lipé, přímo potrestán nebyl nikdo, jenom Oldřich z Lichtenburka byl královským soudem odsouzen za vraždu Dobeše z Bechyně a Hynek Krušina z Lichtenburka za drancování během prosincového dobytí Prahy. tyto odsudky však zůstaly pouze na papíře - král je (možná na přímluvu Jindřicha z Lipé, z jehož rodu oba provinilci pocházeli) však popravit nenechal. Dneska bychom řekli, že Lichtenburkové "byli propuštěni na podmínku".

Václav také odmítl převzít dluhy po Jindřichu Korutanském. To těžce dolehlo na dalšího Lichtenburka - Rajmunda - který vzdorokráli chvíli sloužil jako podkomoří. Korutanbec mu údajně dlužil astronomických 9042 hřiven stříbra. Aby však přeci jenom Rajmunda aspoň částečně odškodnil, přeci jenom, Rajmund byl společně s Petrem z Rožmberka prvním, kdo přeběhnul k Václavovi zpátky, svěřil mu král dvorský úřad - hejtmanství v nějaké slezské tramtárii - s ročním důchodem 1000 hřiven z výnosů kutnohorské urbury.



Václav disponoval jendím obrovským uměním - dokázal se osobně sblížit a spřátelit s bývalými nepřáteli. Již jsme zmínili Vladislava Lokýtka, jkao další příklad můžeme uvést Jindřicha z Lipé, který si nového krále nakonec upřímně zamiloval - a nutno dodat, že i Václav si tohoto slavného rytíře také oblíbil. Na jaře za zajetí na čestné slovo propustil také bratry Fridricha a Jindřicha Habsburské, které držel na Křivoklátě. Ještě dnes toto zajetí připomíná kamenný habsburský erb. S prostřednictvím Jindřicha z Lipé se spolu bývalí protivníci také smířili a navázali spojenecké svazky.

V prosinci 1309 přijel do Prahy s poselstvím římského krále také mladý Jan Lucemburský se svou ženou Eliškou. Jan byl českou zemí zcela okouzlen. A také češi, když slyšeli, jak se snaží komunikovat s lámanou češtinou se silným francouzským přízvukem, ho přijali za svého. Nazývali jej: "Náš cizinec," případně "Králův cizinec," později "králův diplomat." Vskutku, další hluboké, celoživotní přátelství, uzavřel Václav s mladým hraběcím synkem Janem, který otevřeně vstoupil do služeb českého krále. Václav jej využíval hlavně jako diplomata - styky Lucemburků nejenom s francouzským dvorem se Václavovi hluboce hodili. Spolu se svoji maželkou se Jan Lucemburský v podstatě usídlil v Praze. Později se významnou mírou zasloužil o diplomatickou prestiž českého království, byl Václavovým jakýmsi "ministrem zahraničí." V roce 1310 mu pak Václav propůjčil hodnost moravského markraběte - byl to však akt spíše čestný, než faktický.

Václav vládnul podobným stylem, jako jeho otec. Podobně jako on si nemyslel, že "spolknul všechnu moudrost světa," nechal si poradit a moudrou radu i poslechnout a zrealizovat. Po svém otci asi získal hlubokou znalost lidí a vhled do jejich osobností, dokázal si vybírat schopné spolupracovníky, kterým dával úkoly tak říkajíc na míru. Mezi jeho nejbližší rádce a přátele patřil například arcibiskup Petr z Aspeltu, kterého v podstatě "zdědil" po svém otci, dále biskup Jan z Dražic, nevlastní bratr Jan Volek, Jan Lucemburský, Petr Angelův, finance svěřil italským odborníkům (zvláště panům z Orvieta), z šlechtické obce pak se například opíral o Jindřicha z Lipé, Petra z Rožmberka (kterému dovolil oženit se s jeho odloučenou manželkou Violou), Viléma z Landštejna, Rajmunda z Lichtenburka, pány z Dubé atd atd. Chladem však sršel uražený Vilém Zajíc z Valdeka, kolem kterého se začala utvářet nová šlechtická opozice. Ale vraťme se zpátky do roku 1309..

Tehdy král Jan skrze ústa Jana Lucemburského nabídnul úřad vikáře po dobu římského tažení, Václav však odmítnul - věděl, že Němci Čecha nikdy nepřijmou. Na druhé straně přislíbil svou účast na císařském tažení. Spolu pak vzal oba "kohouty z jednoho kurníka," jak je oři jedné příležitosti - Jindřicha z Lipé a Viléma Zajíce z Valdeka. Zemi zanechal v rukou starého osvědčeného Petra z Aspeltu.

Na císařskou cestu se Jan Habsburský vydal na podzim roku 1310. A zkončila katastrofou. 6.1.1311 sice ještě získal v Miláně lombardskou železnou korunu, ale v tvrdých bojích příštích měsíců zahynul, aniž by dosáhl Říma. Přítomní kurfiřti (chyběl pouze fackrabí rýnský a  Mohučský Petr, ale jeho jménem volil Václav) sice okamžitě zvolili (na papežův pokyn) Jindřicha Lucemburského za nového panovníka, ale tuto volbu odmítla uznat říšská knížata zanechána na druhé straně Alp - do čela se těmto nespokojencům postavil Janův říšský vikář Ludvík Bavor. Jindřich Lucemburský přesto v cestě pokračoval, byť ho opustili mnozí spojenci. V bojích padl i jeho bratr Walram, přibližně v tu samou dobu v dalekém Lucemburku zemřela i jeho manželka Markéta. Tvrdý postup proti Italským městům od Jindřicha odpudil mnohé italské spojence. Znechucen byl také Václav, ten však - hlavně v ohledu na Jana Lucemburského, zůstával věrný. V průběhu tvrdých bojů v římských ulicích počátkem července roku 1312 se narychlo a nedůstojně nechal korunovat římským císařem. To bylo i na Václava hodně, který musel krotit neustálé spory mezi svými šlechtici, vymluvil se na poměry v království a se zbytkem svého vojska se vrítil do Čech. Na císařovu podporu zanechal ještě menší oddíl pod vedením Viléma Zajíce - jeho hlavním úkolem však bylo ochraňovat prince Jana. Opuštěn skoro všemi spojenci Jindřich ještě chvíli se pokoušel sjednotit Itálii pod císařským žezlem, 26.4.1313 pak vyhlásil říšskou klatbu nad všemi svými nepřáteli, na což papež reagoval bulou hrozícím poslední Jindřichově opoře, neapolskému králi. 24.8.1313 pak zklamán zemřel na malárii.

Při návratu do vlasti se Václav nejprve omluvil Ludvíkovi Bavorovi i dalším nespokojencům za ukvapenou "italskou" volbu a po smrti Jindřicha jej společně s Petrem z Aspeltu a lucemburskou stranou zvolili římským králem - hlasovali pro něj čtyři kurfiřti (kromě Václava, Petra a Balduina kurfiřským hlasem disponoval i samotný Ludvík). Tři zbývající (spolu se čtvrtým - "českým králem" - Jindřichem Korutanským) sice nabídli vzdorotrůn Fridrichovi Habsburskému, ale ten jej opět odmítl. Zvlášť se mu nechtělo válčit s Václavem. Protikrál se objevil až o šest let později. Ale nepředbíhejme...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 5 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář