Altr. historie: Král Václav III. (1305-1346)

26. březen 2012 | 19.03 |

Alternativní historie: Král Václav III. Veliký (1305-1346)

Nejpodivnější, ale zároveň jedna ze zlomových události českých dějin se stala 4.8.1306 v Olomouci: Během vojenského tažení do Polska král Václav v poledním žáru odpočíval ve své komnatě, když se z ničeho nic nad spícím panovníkem objevil neznámý muž, jakýsi durink, údajně Konrád z Botenštejna. Napřáhnul ruku, drže v ní nuž, stál připraven bodnout.  V této osudné chvíli král se probudil a pohlédnul, zcela bezbranný, svému vrahovi do očí. Ten, místo aby mladíka bodnul a připravil jej o život, sám dostal infarkt a umírá...

Kdo ví, jak by se dějiny odvíjeli, kdyby vrah měl možnost svůj zločinný záměr dotáhnout do konce. Historikové se sice dohadují, ale nic určitého říci nemohou. Jisté však je, že Václav III., v té době asi sedmnáctiletý mladíček přežil a dostal šanci k novému životu.

Zážitek z Olomouce Václavem otřásl. Ne nadarmo pomyslel na svůj hříšný, předchozí život, kdy nedělal žád6ou čest svému slavnému otci, kterým v podstatě ve skrytu srdce pohrdal. Zázračné zachránění však Václav nemohl jinak než v něm vidět ruku Boží. Toho dne vrah skutečně zavraždil starého, neposlušného mládence, ale jakoby Bůh vzkřísil krále nového, zcela proměněného.  A Václav měl v následném tažení plno času přemýšlet o tom, co mu s tomto horkém olomouckém poledni chtěl osud říci.

Tažení do Polska však dopadlo zcela jinak, než si přední šlechtici království v čele se slavným Jindřichem z Lipé představovali. Ač měl Václav silnější vojsko, přesto dal přednost vyjednávání. Svého protivníka, Vladislava Lokýtka, uznal za polského krále, osobně se zůčastnil jeho korunovace dne 20.11.1306, kde se veřejně vzdal v Lokýtkův  prospěch tohoto titulu, který po dlouhém úsilí před šesti lety získal jeho otec, Václav II. Zde však navázal jedno ze svých četných, nejenom politických, ale i hluboce lidských přátelstvích, kterými ohromoval tehdejší Evropu. Vladislav Lokýtek naproti tomu uznal svou lenní závilost  na českém králi a složil mu slib věrnosti. České vojsko se pak v březnu vrátilo domů, aniž by se střetlo v boji a aniž by získalo jakoukoliv kořist. Politické zisky a nově navázané přátelství se však v pozdější době Václavovi mnohokrát vyplatilo.

Po návratu domů však Václava čeká další špatná zpráva: Jeho manželka, Viola Těšínská, po nedonošeném těhotenství porodí pouze dva mrtvá dvojčátka - chlapečka a holčičku. Václav v tom vidí nové znamení od Boha. Rozhodne se na několik měsíců vstoupit do zbraslavského kláštera, kde skládá slib čistoty, a vládu v Čechách nechává rukou svého švagra, Jindřicha Korutanského. Tento krok se nelíbí předákům české šlechty: Jindřichu z Lipé, Raimandovi a Oldřichovi z Lichtenburka, synové zemřelého Hynka z Dubé, Jan z Vartamberka, Vilém Zajíc z Valdeka a Jindřicha z Rožmberka, že začali pochybovat o duševním zdraví mladého krále.

Několikrát se ho snažili v klášteře navštívit a přinutit jej, aby se vrátil k vládě, avšak marně. Václav návštěvy odmítal. Zároveň vzrůstala nespokojenost s panováním zemského správce Jindřicha Korutanského.  Nenávistí jeho maželky, princezny Anny Přemyslovny, se právem cítila přímo ohrožená na životě královna Eliška Rejčka, vdova po Václavu II., která se uchýlila pod ochranu Jindřicha z Lipé. Následně proti Korutanskému na jaře roku 1307 povstala pražská města. Většina šlechty se rozhodla pražské povstání podpořit. Jindřich Korutanský uprchl ze země. Po té se spiklenci vydali ke zbraslavskému klášteru, který oblehli, dobyli a vypálili. Václava zajali a marně jej nutili, aby se vzdal trůnu. Na to svolali zemský šlechtický sněm, který Václava prohlásil  za svrženého z trůnu a poslal poselstvo k římskému králi Albrechtovi I. Habsburskému, kterého požádali, aby české království dal v léno svému synu, Rudolfovi, kterému  nabídli ruku právě Elišky Rejčky. Jediný, kdo se proti tomuto plánu postavil, byl překvapivě starý maršálek Dobeš z Bechyně, do té doby považován za jedno z největších spojenců Habsburků mezi českou šlechtou, který hájil právo přemyslovského rodu, právo jak Václavovo, tak i jeho sester, v průběhu bouřlivé a vášnivé diskuze však byl zavražděn impulsivním Oldřichem z Lichtenburka.

Albrecht souhlasil pod podmínkou, že Václav III. propadne hrdlem za vzpouru proti svému lennímu pánovi - římskému králi. To však odmítnul pan Vilém Zajíc, krále z vězení unesl a opevnil se svým ve svém hradu Horážďovice. Na začátku  června vtáhnul do Čech Vladislav Lokýtek, jeho výpravu však rozprášil Jindřich z Lipé. Na počátku léta pak vtáhl do čech samozvaný král Rudolf, aby oblehnul Václava a Viléma na Horážďovicích. Zde však laskavý osud zasahuje ve Václavův prospěch po druhé - dne 4.7.1307 mladý Habsburk náhle umírá, Eliška Rejčka se v pouhých devatenácti letech stala vdovou po druhé.

ProtiVáclavosvký odboj se tímto začal hroutit. Zbožný Petr z Rožmberka přímo ve smrti Rudolfa Habsburského viděl nový Boží zásah a přesvědčil svého otce a s ním i všechny Vítkovce, aby změnili strany. Spolu s nimi opustili Jindřicha z Lipé i někteří jeho příbuzní Ronovci (Lichtenburkové a páni z Dubé). Aby odboj proti Václavovi nezanikl docela, vymyslel Albrecht geniální tah: Českou korunu propůjčil v léno Jindřichovi Korutanskému, který ji překvapivě z jeho rukou přijal. Se skřípěním zubů pak Jindřicha jako krále uznali i vzbouřenci.

Situace se stala vážnou. Václav sice měl podporu některých významných českých rodů, ale hasburkové s korutanci ovládali většinu královských měst včetně Prahy a Kutné hory. Václav pochopil že jeho smrtelným nepřítelem je Albrecht Habsburský - dokud nezničí jeho, v čechách klid nezavládne. Začala se v jeho prospěch naklánět i mezinárodní situace. Věrné spojence měl v Lokýtkovi a v mohučském arcibiskupu Petrovi z Aspeltu, tvrdý postup vůči Václava však zneklidnil i jiné tradiční říšské rody - braniborské Askánce a bavorsko - falcké Wittelsbachy. Navíc se novým trevírským arcibiskupem stal mladý Balduin Lucemburský, z rodu hrabat, kteří měli velice úzký vztah k Francouzskému králi Filipu IV., se kterým kdysi uzavřel spojenectví i Václavův otec. Filip byl navíc zapřísáhlým nepřítelem Habsburků. Než si Albrecht tyto fajta dal do vzájemných souvislostí, bylo pozdě. Na konci března roku 1308 za jako římského vzdorokrále pěti kurfirskými hlasy zvolen Albrechtův synovec - Jan Habsburský. Tento Jan byl blízkým Václavovým přítelem z dětství, navíc, jedním z jeho nebližších příbuzných. Jakožto bratranci měli shodné oba dědy. Janova matka totiž byla vlastní sestrou Václavova otce a Janův otec zase bratrem Václavovi matky.

Takměř současně s volbou vpadnul do Němec král Filip, který se spojil s vojskem říšských kurfiřtů, Janovým, Václavovým i Vladislava Lokýtka. Proti obrovské přesile Albrecht neměl nejmenší šanci. Starý sen Václava II se naplnil dne 1.5.1308, kdy v bitvě u Bruggu byl Albrecht padnul a jaho vosjko bylo drtivě poraženo. Do zajetí vítězů padli i Albrechtovi synové Fridrich, Jindřich a Ota. Vítěz však je v rakouských kronikách té doby obviněn z nepěkného činu: Albrecht prý nepadnul v boji, ale v zajetí jej Jan měl podle zavraždit. Nový římský král tímto dostal přízvistko Parricida - Otcovrah.

Moc rakouských habsburků byla na několik roků zlomena. Se zajatým Fridrichem nebylo těžké vyjednávat - souhlasil se ztažením vojsk z Čech i z Moravy, se zaplacením bohatého výkupného i reparfací, uznal Jana za římského krále a Václava za krále českého. Klíčový význam Lucemburků na tomto vítězství Jan plně uznával - neboť sám neměl blízkou příbuznou, nabídnul hraběti Jindřichovi ruku Václavovi sestry Elišky jemu synovi Janovi. Jindřich sice chvíli váhal, nabízel spíše svého bratra Walrama, vždyť jeho syn byl v té době sotva dvanáctiletý, ale to zase Václav odmítnul jako nedůstojné. Chtěl, aby jeho milovaná sestřička se stala dědičkou krásného Lucemburského panství. Nakonec našli společnou řeč, přeci jenom, vznešená princezna, nejbližší příbuzná samému Římskému králi,  byla pro hraběcí rod terno.

Vítězství v říši ještě samo o sobě nevyřešilo těžkou situaci v Čechách.Rakušané sice odtáhli, ale korutanci zůstávali. Jindřichové ovládali přibližně asi dvacet měst, včetně těch dvou již zmíněných měst pro Čechy klíčových. Václav už neměl nejmenší chuť pokračovat v občasnké válce. Proto tajně nabídnul jednání Jindřichovi z Lipé Avšak situace se komplikovala i v nepřátelském táboře.  Vnucený Jindřich Korutanský se opět ukázal jako zcela neschopný velitel i vladař, Jindřich z Lipé ho nakonec "odklonil" z rozhodování, přičemž formálně jej stále uznával. Nespokojena byla i pražská města. Osobou vzdorokrále si cítili ošizeni, vždyť právě vzpourou proti Korutanci to vše začalo. Navíc se bohatým měšťanům zdálo, že jejich podíl na celém povstání je bagatelizován. Pražští patriciové, ve své většině němci, se svým bohatstvím i mocí mohli směle měřit s mnohými šlechtici. Jenže tu stále byla společenská přehrada a měšťané se rozhodli ji překročit. Násilím si snažili vynutit svatbu dcery Jindřicha z Lipé s jedním z patricijských synů. Jindřich to tvrdě odmítnul, došlo ke střetnutí, v důsledku kterého se brány pražského města zpět otevřeli  králi Václavovi. Ten město zpět dobyl v prosinci roku 1308, jeho vojáci, když vjížději otevřenou branou do ulic, volali "mír, mír." Zákaz drancovat byl až na malé excesy dodržen. 

Krátce po dobytí Prahy se Václav domluvil s Jindřichem z Lipé - dovolil mu oženit se s Eliškou Rejčkou a potvrdil jej v úřadu podkomořího a maršálka, které si uzmul na Korutancově dvoře. Avšak Jindřich z Lipé se musel veřejně před Václavem pokořit. Bos, oblečen v roucho kajícníka, musel den klečet před dveřmi jednoho pražského kostela a pak musel přihlížet ke své symbolické popravě - jednoroční beránek bez kazy oblečen do jeho šlechtických barev přišel o hlavu. Smíření s pánem z Lipé však nepřenesl přes srdce jeho rival - Vilím Zajíc, který tímto přišel o vlivné úřady. Uražen opustil králův dvůr.

Po odpadnutí Prahy a Jindřicha z Lipé se stala pozice Jindřicha z Korutan neudržitelnou. Nakonec se tedy s Václavem dohodl i on. Opustil Čechy, avšak českým králem se mohl titulovat dále. A získal příslib, že případný jeho syn zdědí svatováclavskou korunu právě po Václavu III. Odchodem Jindřicha Korutanského z Čech na jaře roku 1309 se uzavřela první kapitola vlády Václava III...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře