I vrah z Toulouse může dojít k odpuštění...

21. březen 2012 | 19.25 |
› 

Ve Francii se stala otřesná a neodpustitelná událost. Fanatik, zřejmě náboženský, před židovskou školou zavraždil rabína a jeho dva maličké syny, v budově školy pak chladnokrevně zblízka zavraždil ránou do hlavy další malou holčičku.

Člověk mlže dojít k odpuštění. Každý člověk. A každý člověk toto odpuštění potřebuje.

To snad nemyslíš vážně, můžete, můj milý čtenáři, namítnout, chceš snad mě srovnávat s tou zrůdou? Například blogger Václav Král ve svém článku odmítá vraha z Toulouse považovat byť jen za zvíře, natož za člověka. Vím, že tato otázka se po mnohé z nás může stát kamenem úrazů. Například moje babička rozhořčeně odmítá možnost, že by například odpovědní němečtí nacisté z druhé světové války mohli dojít spásy . Myslím si, že toto je jeden z důvodů, proč se nestala křesťankou - protože spása je otevřena opravdu pro každého.

Každý z nás jsme někdy někomu způsobili bolest. Každý z nás. Ať už blízkému, či vzdálenému. Každý z nás. A možná, když si přehrajete svůj život, možná i někdo z Vás, vážení čtenáři, spatří událost, kterou už nemůže vzít zpátky, i kdyby chtěl. Každý děláme chyby, bez vyjímky, a naše chyby mají své důsledky. I vrah z Toulouse může dojít k odpuštění.  I on si jednou může uvědomit hrůznou strašlivost svého skutku. I on si může uvědomit, jak se například nechal zmanipulovat, zfanatizovat, vymýt si mozek.

Možná někdo z Vás řekne, že si zaslouží smrt. Ano, zaslouží si smrt. Ale právě proto zemřel Ježíš Kristus, aby i on mohl žít. Aby i on svůj skutek, který už nemůže vzít zpět, chvíle, minuta, která se už stala a nedá se odestát, kterého by strašlivým způsobem litoval, který by však již nijak nemohl napravit, aby i takovýto člověk mohl tento svůj skutek odevzdat Pánu Ježíšovi, který jako jedinný za nej může zaplatit svým životem. Ten vrah už svým obětem vrátit život nemůže, Bůh však ano a On to i udělá. Ježíš, který jako jedinný žil bez hříchu, jako jedinný může nabídnout svůj život, aby náš dluh uhradil za nás. Nikdo jiný to učinit nemůže, protože každý z nás ztratil svůj život pro svou vlastní hříšnost. Jenom Ježíš Kristus, který Svůj Život neztratil, jej může nám všem dát.  A když člověk svého činu upřímně lituje a touží jej vzít zpět a napravit, k čemu by pak prospěla smrt takovéhoto člověka? Bible hovoří o Znovuzrození. Protože vyznání hříchu, zpověď, to není akt úst, kdy si vychrlíme všechno špatné, co jsme udělali, přijeme odpuštění, a zas jdeme dál. Pravá zpověď je akt srdce. Akt kajícího se, zlomeného, vinného a neuzdravitelného srdce. Člověk, který si takto tímto způsobem uvědomuje svoji nesmazatelnou neodčinitelnou vinu, je už pak někým jiným,než ten člověk, který ten čin spáchal. Nač tedy smrt člověka, který není vinen, jen nosí stejný obličej, stejné tělo a stejné jméno, jako vrah? Co takováto smrt muže spravit, napravit, opravit, ulevit? Ztráta, která vznikla, je nenahraditelná, bolest, kterou způsobila, je nezahojitelná.

Takovouto smrtí již nikdo nikomu nepomůže - nepomůže ani oběti, ani jejím příbuzným. A proto Kristus zemřel, aby i takoví lidé mohli žít...

Neboť my všichni, stejně jako onen vrah z Toulous, si zasloužíme trest smrti. Bible jednoznačně říká, že mzdou hříchu je smrt. Bible jednoznačně dokazuje, že kdo se hněvá na svého bratra, již se stal vrahem ve svém srdci, stejně jako kdo dychtí po ženě, již s ní zcizoložil ve svém nitru.Kdo z nás není vrahem, kdo z nás není cizoložníkem? Jak říká Shakespearův Shylock v Kupci Benátském - Copak nenávist neznamená ochotu zabít?

A my všicni také pod trestem smrti žijeme. Již z matčiného lůna jsme odsouzeni k smrti, odsouzeni Spravedlivým Soudem. Avšak před popravou  můžeme přijmout Milost - Milost, která není laciná, která je draze vybojovaná a zaplacená. Ne námi, nám je nabízená zdarma, je draze zaplacená tím, Kdo je Láska. Tím, kdo je Pravda.On visel na dřevě na našem místě.

Modlím se, aby i vrah z Toulouse pokleknul před křížem. Modlím se, aby byl spasen. On, i ty, můj vážený čtenáři, i já...

Jednou se po ráji budeme procházet a budeme se ptát Pána Ježíše: Panovníku, co tu dělá ten, či onen? Copak nevíš, co on učinil, když byl ještě živ? Copak jsi to neviděl? Copak jsi neslyšel hlas jeho obětí? A On nám odpoví: Mlč, je tu, proto, že jsem za něho zemřel, stejně jako jsem zemřel za tebe...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře