4) Působení Božího Slova

17. březen 2012 | 09.31 |

Boží Slovo, Bible, je velkým Božím darem věnovaný Jeho Lidu. V této práci bych se rád zamyslel nad Jeho významem v křesťanském životě.

Bible význam Božího Slova shrnuje hlavně ve známém pojednání Apoštola Pavla v listu Timoteovi: Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu (2 TIM 3,16). K těmto slovům o Slovu se snad nedá nic přidat ani ubrat, krásným a jednoduchým jazykem shrnují důležitost Písma v denodenním životě.

Rád bych zde však připomněl ještě jeden důležitý verš: Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život. (Jan 6,63). Ježíš zde Boží Slova nazývá Duchem Svatým a Věčným Životem. Kdo tedy přijímá Boží Kristovo Slovo, přijímá i Ducha Svatého i Věčný Život. Slova jsou tedy jakýmsi dopravním prostředkem, které putují od srdce k srdci. Být naplňován Duchem Svatým m.j. znamená (a projevuje se) naplňovat se Božím Slovem, hledání svého naplnění ne v alkoholu, adrenalinu, v tělesnosti a světských věcí, ale v Božím Slovu.

My, křesťané, zvlášť protestanté, často zdůrazňujeme úlohu Ducha Svatého při pochopení Božího Slova. Pavel například píše: Litera zabíjí, ale Duch dává život (2Kor 3,6). Písmo tedy máme číst v Duchu Svatém, jinak nám nepřinese život, ale smrt. Co to však znamená prakticky?

Předně jsme takto upozorňování, že četba Bible je duchovní boj. Jsme volání k tomu, abychom se modlili k Bohu, aby nám On sám otevíral stránky Knihy knih. Při četbě Písma musíme se nechat vést Bohem, Duchem, který vane, jak On sám chce. Mít Ducha Svatého znamená (se projevuje) také "Být Jeho (tj. Krista)" - Řím 8,9. Takže abychom četli Písmo s užitkem, musíme být Jeho. Musíme Jeho přijímat za Svého krále, panovníka a Spasitele. Duch totiž v bibli také znamená m.j. I způsob myšlení, životní postoj. K Bibli musíme přistupovat se "Svatým" životním postojem, se "Svatým" způsobem myšlení, který právě dává Duch Svatý, který je ovocem Ducha Svatého. Sám, na vlastní kůži, jsem zažil a stále zažívám ten rozdíl mezi četbou Bible "v Duchu Svatém," a v Duchu zcela jiném. Asi před třemi lety jsem při četbě podobenství o farizeji a celníkovi zažil něco jako "druhé obrácení," od té doby vnímám Písmo zcela jinak než před tím, Písmo ke mne hovoří zcela jiným jazykem, než ke mně hovořilo před touto událostí. A já věřím, že je to právě Duch Svatý, který mi Písmo novým způsobem otevřel a stále otvírá – právě však od chvíle, když jsem si na plno začal uvědomovat, že Ježíš je Pán – tj.

Panovník, Otrokář, Vlastník Mého života i mně samého. Věty, které jsem před tím vnímal tak nějak automaticky, ke mně hovoří novou řečí, kterou jsem před tím neslyšel.

Nesmíme však zapomenout i na úlohu tradice při pochopení Písma – Duch Svatý totiž hovoří i skrze církevní tradice. 1Princip Sola scriptura totiž vůbec neznamená "nepřítomnost tradice." Každá církev má svou tradici, i ty naše církve protestantské. Tradici se totiž nelze vyhnout - skrze tradici předáváme evangelijní zvěst. Když se zeptáme staršího křesťana o jeho názor na tu či onu věc, tak vlastně se ptáme tradici. Společenství, která o sobě tvrdí, že žádnou tradici nemá, buď vůbec neví, co to tradice je, anebo se hluboce přeceňuje. A naopak, kolikrát, když křesťan suveréně mluví o tom, co je a není biblické, si plete vlasní tradici o Písmu se samotným Písmem Svatým! Sola scriptura neznamená ani, že v tradici nemůžeme hledat své poučení. Jak bychom rostli ve víře, kdybychom se neptali našich otců, kteří nám víru předali? I my sami, my protestanté, (většinou) klademe velký důraz na kázání - a kázání zase předává tradici. O co tedy jde v principu Sola Scriptura? Jde o to, že pouze biblický text (na rozdíl od tradice, která se může mýlit) je autoritativní. Své tradice tedy musíme zkoumat Božím Slovem. Tradice předává nesprávné věci nejenom tehdy, je-li v rozporu s biblickou zprávou, ale již tehdy, když předává něco, co biblická zpráva neobsahuje (Gal 1,8n).

Nad Biblickým textem je však třeba přemýšlet, rozjímat. Když jíme fyzickou potravu, taky ji hned nepolkneme, to bychom se zadusili, ale koušeme ji a přežvýkáváme ji a až ji ústy zpracujeme, až pak ji můžeme polknout a předat tělu k dalšímu zpracování. To samé platí i o naší duchovní potravě - o Písmu. S Božím Slovem totiž musíme žít. Je málo otevřít Písmo, přečíst pár slov a zase ji zavřít. Naopak. Osobně razím zásadu, že lépe přečíst méně a pak nad tím málem více, celý den, celý týden přemýšlet a rozjímat, než přečíst hodně a hned zapomenout, co jsme to vlastně přečetli. Protože když přemýšlíme a rozjímáme nad Božím Slovem, tak právě tehdy umožňujeme Duchu Svatému, aby nás skrze to Slovo oslovil, pokropil a oživil.

Nechť nás Bůh tedy skrze Své Slovo a Svého Ducha obmývá, obživuje a občerstvuje!

1Oddíl přebírám ze svého článku Co to vlastně je - ta "Sola Scriptura..." - http://bohu-a.svetu.cz/27025-co-to-vlastne-je-ta-sola-scriptura.html

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář