2) Boží role v duchovním růstu

23. únor 2012 | 17.55 |

Smysl tohoto článku  spočívá v zamyšlení se nad Boží úlohou v duchovním růstu či v křesťanském životě obecně. Bůh se nám, křesťanům, v dějinách spásy zjevuje ve třech Osobách: V Osobě Otce, v Osobě Syna a v Osobě Ducha Svatého.

Bůh Otec je Stvořitelem Nebe i Země (Gn), dárce života, Vzkřísitelem mrtvých, Suverénem, který uzavírá s lidmi vazalskou smlouvu: Se všemi národy a pokoleními po potopě světa skrze Noeo obecnou smlouvu, skrze Mojžíše pak konkrétní Smlouvu s židovským národem, která se pak naplnila uzavřením Nové Smlouvy v Ježíši Kristu s křesťany. Otec je tedy dárce Nezasloužené Milosti ke spasení. Tato Milost se v prvé řadě projevila tak, že poslal Svého Jednorozeného Syna Božího, aby žádný, kdo v Něho věří, nezahynul, (Jan 3k, Iz 53k). A pak také je to Otec, kdo dává Kristu Jeho ovečky, a kdo nám dává poznat Pána Ježíše Krista skrze živou víru pro Své Předurčení. Bůh Otec však nese ještě jednu roli, na kterou, žel, my křesťané zapomínáme: Otec je totiž hospodář (Jan 15,1; Řím 11,21) vinné révy (Ježíše), z něhož (mimo jiné) odstraňuje mrtvé (víry – Jk 2k!) ratolesti nenesoucí ovoce.

Bůh Syn je naším Pánem, Panovníkem, Králem, Vlastníkem a Spasitelem. On Je. On Je Beránkem snímající hřích světa. On Je Tou Cestou, Pravdou i Životem, On Je Vzkříšením a Životem, On je Dveře pro ovce. Nikdo Mu život nebral, On sám jej dal v oběť pro mnohé. On je Novou Smlouvou (Iz 42,6; viz také "krev" při ustanovení Večeře). Syn Je také Imanuelem – Bohem s námi. Slovem, které se stalo tělem. Dokonalým Božím Obrazem, v Něm přebývá celá plnost Boží. Jeho tělo se láme v oběť za naší vinu, v kalichu je pak Nová Smlouva zpečetěna Jeho Krví.

Duch svatý je Křtitelem věřících do Těla Kristova. Obraz Těla Kristova jako společenství křesťanů má původ (minimálně) ze dvou zdrojů. První z nich pochází ze Starého zákona: Poddaní tvoří tělo svého krále (Např 2Sam 5k nebo 2Sam 19k). Křest Duchem do Těla Kristova tedy znamená (a projevuje se hlavně) přijetím Krista za Svého Panovníka, za Svého Krále. Druhý z nich známe z manželství – Muž se stává jedním tělem se svoji manželkou. Taktéž zde se věřící stává součástí Církve – Nevěsty Kristovy. Tento obraz však také vnímejme skrze oči doby těžce patriarchální – žena zde je také v podstatě majetkem svého manžela. Křtem Ducha se tedy stáváme vlastnictvím (otroky) Pána Ježíše Krista. Připomeňme si zde z prvního úkolu, že v okamžiku hříchu je pánem křesťana někdo jiný než Ježíš Kristus. V okamžiku hříchu tedy nejsme součástí Kristova těla – Hospodář nás jako mrtvou ratolest odstraňuje z vinné révy, a tak se musíme vrátit zpět – tj.

Činit pokání. A Duch Svatý je právě Ten, kdo nám zprostředkovává Milost Pokání – kdo nás usvědčuje z hříchu a vede nás zpět k Bohu. Když činíme pokání, jsme pod vedením Ducha Svatého, neboť mrtvé Tělo nikdy k pokání nepovede.

Duch Svatý je hlavně naším vůdcem v tomto světě (viz např Řím 8k – zvlášt v ČEP; Gal 5k). Vedení Ducha je život a pokoj, zatímco vedení těla znamená smrt. Vede nás vždy v poslušnost k Pánu Ježíši Kristu. Povolává nás ke službě a poskytuje nám k nim potřebné "duchovní" dary. Duch Svatý má Své Jméno - jméno totožné s Otcem i Synem (Mt 28,19b). Duch Svatý mluví a učí. Je živou Osobností, která kárá, ozřejmuje, a také se i přimlouvá (Řím, 8.26). Apoštol Jan nazývá Ducha Svatého Utěšitelem a Přímluvcem, který připomíná vše, co Kristus říká. Ve skutcích 1,15 se hovoří o Duchu Svatém jako o Tom, kdo předpovídá. Ve dvacáté kapitole dosvědčuje a o pár veršů dál zase ustanovuje. Duch Svatý je tedy ve Skutcích popisován jako Osobnost, které byli prvotní učedníci zcela oddáni.1

Ježíš Kristus o svých Slovech říká, že jsou Duch (tj. Duch Svatý) a jsou Život (Jan 6,63b). Slova osobně často přirovnávám k dopravním prostředkům, která nesou duchy, ať už toho Svatého, nebo nečisté, od srdce k srdci. Ducha Svatého tedy přijímáme skrze Boží Slovo, tím, že jej přijmeme a uvěříme jej. Být naplněn Duchem Svatým tedy znamená i být naplněn Kristovým Slovem. V Duchu Svatém také máme vykládat samotné Písmo – prakticky to znamená přistupovat k Písmu s aktivním poddáním se Kristu jako svému Panovníku a Spasiteli. Duch v Bibli je také řekněme způsob, princip, či lépe řečeno zdroj, jakým člověk myslí, rozvažuje. Mít Ducha Svatého tedy znamená i myslet jako Svatý - Kristus. Dívat se na svět Jeho Pohledem, naslouchat Světu Jeho sluchem. Být naplněn Duchem Svatým tedy můžeme charakterizovat také jako být naplněn Kristovým myšlením.

Boží role v životě křesťana, v jeho duchovním růstu i samotném spasení, je tedy klíčová a nezbytná.

1Úsek jsem převzal ze svého článku "Polemika Se Svědky Jehovovými I - Duch Svatý", uveřejněném na blogu "Bohu a Světu."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře