Je příběh o stvoření (ten v Bibli) mytologie?

27. leden 2012 | 08.42 |

Odpověď: Ne, není, jedná se o popis historické události s básnickými rysy usnadňující ustní předávání, který se buď udál, nebo ne.

Zdůvodnění odpovědi: Neboť asi nedodržím limit nějakých těch dvaceti slov, rozhodl jsem se s prosbou o laskavé omluvení od sebe oddělit vlastní odpověď od jejího zdůvodnění.. Jedná se totiž o velice širokou otázku, kterou osobně považuji za poměrně důležitou. Osobně jsem přesvědčen, že ji nelze zodpovědět pouze na základě filozoficko - vědeckých pojmů, ale je třeba se na ní podívat také očima víry. Příběh sice nese rysy podobné mýtům, ale jestliže se například někdo obleče do kostýmu čerta na svátek sv. Mikuláše, ještě to z něho čerta neudělá. Bude se sice čertovi podobat, bude mít rohy, ocas, kopyto, začernělé tváře, burácejivě blekotavý hlas a kozí kožich, přesto však to stále bude člověk oblečený do čertova kostýmu a né samotný čert.

Jedna z nejdůležitějších charakteristik "mýtu" praví, že nesejde na tom, jestli je mýtus historická událost, nebo není, jestli vypraví pravdivou historii, důležité je poselství, které nese a které je nezávislé na historicitě daného příběhu – tato charakteristika o Zprávě o stvoření neplatí. Všechna náboženství světa, s vyjímkou křesťanství, v sobě nesou poselství, která jsou v podstatě nezávislé na historii světa, která platí obecně a všude obdobně jako přírodní zákony. Jablka padala ze stromu na zem ještě před Newtonem. Narození pana Newtona nemá nejmenší vliv na platnost gravitačního zákona. Obdobně také řekněme narození Budhy neovlivňuje platnost či neplatnost tzv. Čtyř velkých pravd budhismu. Hinduismus plně stojí na mýtech, jejichž historicita neovlivnuje platnost reinkarnace a zákonů karmy. Totéž platí i o islámu a v menší míře také o judaismu. Můžeme říci, že náboženství v sobě nesou filozofie a morální poučky ve své platnosti nezávislé na dějinných událostech Země.

To však zcela neplatí o křestanství, které naopak stojí a padá s historicitou popisovaných událostí. V největší míře to samozřejmě platí o osobě Ježíše Krista, ve kterém v dané historické době na daném historickém místě přišel sám Bůh Osobně, aby Svou smrtí vyplatil a osvobodil Svůj Lid z jeho hříchů. Jestli Bůh v osobě Krista na zem nepřišel, nezemřel na Golgotském kříži, nebyl tři dny v hrobě, aby se potom vzkříšen vrátil na Nebesa, pak z křesťanství nic nezbude, slovy apoštola Pavla by byla naše víra marná a my bychom byli usvědčeni jako falešní svědci.

To samé však musíme říci i o druhé nejvýznamnější události dějin lidstva – a to je pád do hříchu. Jestliže první člověk - Adam – nepadnul do hříchu, pak není nic, před čím by nás druhý Adam – Ježíš Kristus – měl zachránit, neboť pak by byl svět přesně takový, jaký by vyšel z Božích rukou. A jestliže svět do hříchu padnul, pak osobně nevidím jediný důvod, proč by se to nemělo stát tak, jak to Písmo popisuje.

Naopak, biblický popis osobně považuji za nejpravděpodobnější scénář této události, právě proto, jak uvedu níže, že na něj pak odkazují a stojí na něm ostatní biblická svědectví.

Ano, kniha Genesis si nekladla za cíl popsat "vědecky" vznik světa. Jestliže bych například já osobně vyprávěl příběh o autonehodě, také bych se zdržel technického popisu fungování motoru a celého automobilu, protože mu plně nerozumím. To však neznamená, že mé svědectví, třeba podané na policii, by bylo mýtické a nepojednávající o historické události. Už Platón ve svém Symposionu ústy Sokrata a Diotimy vyvrací názor, že co není krásné, musí být automaticky škaredé, že co není moudré, musí být automaticky neinformované. Tedy ani příběh nenesoucí vědecké detaily nemusí být nutně ahistorický mýtus.

Srovnáme – li zprávu o stvoření světa a o pádu do hříchu s jinými mytologickými zprávami, vyjde nám zcela jasně najevo střízlivost biblického podání. V Genesis například nečteme nic o tom, že by se lidstvo vylíhlo ze tří obrovských vajec, jak vypráví jeden indiánský mýtus, anebo že by jeden bůh napřed zabil boha druhého, aby z jeho mrtvého těla stvořil svět. Indické mýty (Mahábharáta, Bhagavad gíta i Šrímad bhagavatam) popisují, jak královna Kuntí porodila velikou kouli, z které pak vyskočilo padesát bratrů Kuruovců. Nic takového v Písmu nečteme. Dokonce i popis Adamova žebra ve srovnání s těmito zprávami zní střízlivě (první narkóza, klonování, genetika :-))

Naopak, například zpráva o stvoření podává zcela logický seznam na sebe navazujících kroků – stvoření nebe (tj. i vesmíru?) a Země, střídání dne a noci, stvoření atmosféry, pak moře a souše, rostlin, živočichů a nakonec Adama. Bez stvoření místa, kde by se střídal den a noc, nelze stvořit střídaní dne a noci, bez atmosféry a bez pevniny zase nemohou vzniknout rostliny. Také si všimněme, že Bible zde nehovoří (velice správně) o vzniku tmy – právě na rozdíl od (třeba) indiánských mýtů.

Položená otázka úzce souvisí se vztahem evoluční neodarwinistickou teorii (dále pouze "evoluce") ke křesťanské zvěsti – Můžeme evoluci napasovat do Evangelia? Jednou jsem pozoroval, jak se má asi dvouletá nebo mladší neteř pokoušela vrazit krychli do kulatého otvoru – moc ji to samozřejmě nešlo. Budeme my úspěšnější, když se pokusíme "vrazit" evoluci do křesťanství?

I přesto, když plně připustíme, že kniha Genesis nebyla psána za účelem odevzdat nám učebnici dějepisu a biologické paleontologie o vzniku světa a životu na něm, přesto však musíme říci, že v sobě obsahuje obecný rámec zprávy o Stvoření, který bychom, jak osobně věřím, prostě jako křesťané neměli ignorovat. Protože není pravdou, že by Bible mlčela o tom, jakým způsobem Bůh tvořil svět. Není pravdou, že by pouze věda říkala, jak vznikl svět, a že by Bible jenom dodávala, proč svět vznikl. Jistě, jak jsem v tomto zamyšlení uvedl, se nepouští do všech vědeckých biologických detailů, ale rámcové obecné informace přesto nepochybně poskytuje. A my bychom se měli i v souvislostí s úvodní otázkou ptát, co tento obecný rámec obsahuje, a na tom obecném minimu pak vírou trvat, byť by lidská tělesná rozumnost skrze vědu tvrdila opak. Protože zde se, osobně se domnívám, dotýkáme samotných základů kžesťanské víry.

Co tedy první kapitoly Bible přinášejí? Níže předkládám svůj osobní názor:

1) Informaci o tom, že Bůh označil přírodu po dokončení svého stvořitelského díla za "velmi dobrou." Svět se prostě Bohu povedl, nebylo na něm nic pokažené, země plně odpovídala Boží Představě a Jeho Plánu. Toto vše je v překvapivém kontrastu s druhým Božím výrokem, ve kterém o pouhých pár set let později - těsně před potopou světa, označil Bůh veškeré tvorstvo za zkažené a pokažené (Gn ,12).

To, co označíme za velmi dobré, vypovídá o našem charakteru. Každému se líbí něco jiného. Co si však pomyslíme o člověku, který by své zalíbení například nacházel v bolesti a utrpení zvířat? Jestliže směšujeme zprávu o stvoření s evoluční teorií, říkáme tim, že příroda již taková, jakou ji známe dnes, vyšla z Božích rukou - Příroda, kde silný přežívá na úkor slabšího, svět, ve kterém neexistuje druhá šance, svět plný nemocí, utrpení, umírání. Toto vše by Bůh označil za "velmi dobré." Přijmutí či odmítnutí evoluční teorie tedy má vliv i na naše etické vnímání světa. Tím, jak chápeme děj při stvoření světa, si odpovídáme na otázku, co podle nás tedy považuje Bůh "za velmi dobré." Že tento vliv na naše etické myšlení si možná odmítáme připustit je věcí druhou.

Jestliže tedy například sloučíme evoluční teorii se zprávou o stvoření, pak naznačená změna Božího názoru na své vlastní stvoření se zdá být nevysvětlitelná Co by se z pohledu evoluce mohlo za těch pár stovek stát tak zásadního, že Bůh v tom "velmi dobrém" stvoření naráz vidí, že všekeré tvorstvo pokazilo svou cestu? Anebo snad Bůh stvořil svět plný agresivity a násilí a pak by se podivil, že je plný násilí a agresivity?

2) Genesis označuje prvotní přírodu za čistě býložravou (Gn 1,30), naznačuje tím neexistenci smrti (kterou Pavel dává do souvislosti čistě s hříchem).

3) Kniha Genesis hovoří o velmi krátkém časovém okamžiku. Stvoření se netáhlo milióny a miliardy let, ale šest dní. Jistě, můžeme tvrdit, že slovo den v hebrejštině mívá volnější význam, ale - ale časový rámec týdne stvoření ani tak neoznačuje ono slovo "den", jako střídání dne a noci.

4) Bible, to není pouze kniha Genesis. Na doslovnosti prvních kapitol například stojí Pavlova teologie - skrze Adama (všimněme si - skrze Adama a ne např. skrze Satana) přišel na svět hřích a smrt, skrze Krista zase Ospravedlnění a Život. Co se tedy stane s Pavlovou výpovědí, když označíme první kapitoly bible pouze za mýtus? Jestliže na svět hřích a smrt nepřišel srkze Adama, ale byl zde již od počátku Stvoření Světa, označeného samotným Bohem za Velmi Dobrý? Pavel dále nepovažuje současný stav přírody za původní, ale píše, že "tvorstvo bylo poddáno marnosti" a to né vlastní vinou, ale vinou toho, který jej pod onu marnost poddal. Celé tvorstvo tedy vyhlíží slávu a Zjevení Božích Synů. To vysvětluje náhlou změnu Božího názoru na přírodu, je v souladu s fundamentalistickým chápáním Genesis, ale v kontextu neodarwiniwtické evoluční teorie by tato Pavlova Biologická Výpověď postrádala smysl, pravdivost i logiku.

5) Výpověď Genesis také potvrzuje Ježíš Kristus. Ve svém učení o manželství se například na ní přímo odvolává, Ábela považuje za osobnost historickou a né mýtickou. Nemůžeme si přece myslet, že o stvoření světa víme více než samotný Stvořitel. Ano, Kristus přišel do prostředí, ve kterém věda nebyla na dnešné úrovni. Ale přesto - o evoluci spekulovali už řečtí filozofové několik staletí před příchodem Kristovým. Jistě, nad vědeckou přesností jejich výpověďí se dnes pousmějeme, ale jejich teorie byly plně chápatelné pro soudobého posluchače. A židovstvo té doby již znalo helénismus a bylo jím ovlivněno. Proč by tedy Kristus nemohl kázat evoluci aspoň v této primitivní a chápatelné formě, kdyby byla tato teorie pravdivá?

6) Bible také dodává zprávě z Genesis další podrobnosti. Například z knihy Zjevení se dovídáme, že onen rajský had, jenž oblafnul Evu, byla duchovní bytost - drak, známá pod označením "Satan". Skutečnost, že had nemaje hlasivky nemůže mluvit, není tedy apriory důvodem, proč celý příběh odkázat do nehistorických mýtických dob. Dá-li Bůh, může k člověku promluvit i oslice...

7) Kniha Genesis sama sebe považuje za historickou zprávu. Autor klade zřejmý důraz na hebrejské slovo "tolethód" překládáné často jako "rodopis", které ovšem, podle pana Wisemana, znamená i psanou zprávu a může být i označením citovaného původního zdroje. Podle amatérského archeologa P.J.Wisemana působícího ve třicátých letech minulého století se podobným způsobem v semitské době praotců označoval majitel písemné zprávy (dopisu, sdělení, smlouvy). Mojžíš tedy, podle pana Wisemana, mohl svou knihu Genesis kompilovat z ještě starších, písemných zdrojů.

8) Zpráva o Stvoření světa byla nedílnou součástí vyznání víry prvních adresátů této zvěsti. Toto vyznání se nám dochovalo například jako součást desatera. A ptát se, jak to či ono místo v Bibli chápali prvotní adresáti, je nezbytně důležité při výkladu Písma

Jistě, Genesis si neklade za cíl plně a vědecky informovat o vzniku světa, na druhé straně bychom však neměli její poselství ignorovat nebo strkat hlavu do písku před rozporem s vědeckým poznáním. Můžeme říci, že tento rozpor či polemika s náboženskými představami jiných národů na jedné straně, tak i s pozorovatelnou "vědeckou" skutečností na straně druhé, tvoří od samého počátku nedílnou součást její výpovědí. Proto pokusy o smíření knihy Genesis s evoluční teorií jdou, podle mého osobního názoru, přímo proti tomuto zvěstnému záměru.

Někdy by se prostě víra s vědou "pohádat" měla...

Vypracovaný úkol do filozofie, odevzdaný dne 10.1.2011, s malou dnešní úpravou :-)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář