Bible a Trojice...

31. prosinec 2011 | 17.28 |
› 

Říká se, že Bible neobsahuje učení o Trojici. Že údajně dogma mluvící o božství Ježíše Krista bylo přijato na nějakém koncilu o jedinný hlas. Takto hovoří nejenom nevěřící, ale i mnozí křesťané či pseudokřesťané. Například i Svědkové Jehovovi.Nebo se tímto tvrzením chce až nezdravě zdůraznit úloha tzv. tradice.  Avšak - toto lze tvrdit jenom tehdy, když neznáme, nebo ignorujeme kulturní kontext Nového Zákona. Bible samozřejmě učení o Trojici i o Božství Ježíše Krista obsahuje - jistě né sice v "systematizované" systematické verzi, ale přesto je v Bibli obšaženo vše, co o Trojici potřebujeme vědět.  Pozdější výklady církevních otců i tzv. "vyznání víry" nám sice mohou pomoci v orientaci, můžeme jej užít jako pomůcky, ale nesmí nám nahradit samotný biblický text.

Co se tedy - podle mého osobního názoru - o Trojici  můžeme dozvědět z Bible?

V evangeliu Matoušově se píše: Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého... (28,19).

Všimněme si - Křtěte je ve Jméno - jednotné číslo. To jedno jméno, které sdílí Otec i Syn i Duch Svatý. Nemá jiné jméno Otec, jiné Syn, jiné Duch Svatý. Všichni tři sdílí jedno a to samé jméno. Jméno však tehdy v té kultuře neznamenalo pouze identifikaci, ale i charakterizaci. To nejvnitřnější, co činí Františka Františkem, Venouška Venouškem, Terezku Terezkou. Jméno je to, čím pojmenováváme druhé - v našich řečech, rozhovorech, myšlenkách, pocitech. Když o někom říkáme, že je to dobrý pracant, dáváme mu tím v biblickém slova smyslu jméno: Dobry pracant. Anebo když zase někoho nazveme "mizerou," tak i tímto pojmenováním ho charakterizujeme - vyjadřujeme jeho charakter - t.j. vyslovujeme jeho jméno, byť by se mohl jmenovat třeba Franta Novák z Dolní Lhoty (Osobně neznám žádného Frantu Nováka a už vůbec né z Dolní Lhoty, existuje - li někdo takový, nechť to nebere osobně, shoda jmen jest čistě náhodná). 

Zde Matouš říká, že Otec i Syn i Duch Svatý mají jedno jméno: Když tedy přemýšlíme o Otci, přemýšlíme i o Synu, i o Duchu Svatém. Když Otce nazýváme jménem (Hospodine, Jehovo, Jahve), oslovujeme tím zároveň i Syna i Ducha. Tato Matoušova formulace ve své podstatě vyjadřuje TrojJedinost - jedno jméno sdílené třemi osobami, jeden charakter sdílený třemi osobnostmi, tedy i jedno jedinné božství (všemocnost, vševědoucnost, všudypřítomnost, nadčasovost...) sdílené třemi osobami. Připomeňme si, co Bůh říká na jiném místě: Já jsem Hospodin, to je mé jméno, a svou slávu jinému nedám, ani svou chválu modlám. Iz 42,8. Kdyby byl Ježíš pouhým stvořeným Nejvyšším Andělem (jak říkají Svědkové), či synem zplozeným a adoptovaným někdy později (jak říkal například Areaios), pak by v Matoušově výroku Hospodin svou slávu někomu jinému, nějaké modle, předal - což je v rozporu s Izajášovým textem.

Aby tyto dva texty v rozporu nebyly, pak musí platit, že ani Syn, ani Duch Svatý, není nikdo jiný než Hospodin sám - pak by zde Bůh nedával svou slávu nikomu jinému, ale zase pouze sám sobě. 

Ježíš Kristus má i (vedle novozákonních) i svá "starozákonní" jména - víte jaká? Svědek Jehovův na tuto otázku většinou nesprávně odpovídá: "Michael." Ale to není "hledané" jméno, které Bible zcela jednoznačně a nezpochybnitelně dává Ježíši Kristu. Nikde v Bibli totiž není ztotožnění "Ježíš = Michael" - proto tvrzení, že Ježíš je Michael, není biblické - je ne-biblické, či mimo - biblické. Ježíš však je pojmenován i ve Starém Zákoně. Jak?

Apoštol Matouš píše: Hle, ta panna otěhotní a porodí syna a dají mu jméno Immanuel‘, což v překladu znamená: Bůh s námi. Mt 1,23. Evangelista zde přímo Krista identifikuje se Starozákonním proroctvím: Proto vám Panovník dá znamení sám: Hle, dívkat otěhotní, porodí synaa a dá mu jméno Immanuel... Iz 7,14. "Jméno" Ježíše Krista, jeho nejvniternější charakteristika, to, jak o něm máme mluvit a smýšlet je - Bůh je s námi. V Kristu je Bůh s námi. Přičtěme to k předchozímu Matoušovskému výroku - a uvidíme, že toto jméno máme chápat doslovně. V Kristu doslova je "Bůh s námi."

Prorok Izajáš dále prorokuje: Neboť se nám narodí chlapec , je nám dán syn; na jeho rameni spočine panství. Dají mu jméno Podivuhodný rádce, mocný Bůh, Věčný Otec, Kníže pokoje. Iz 9,5. Evangelista Matouš i toto proroctví vztahuje na Krista - ve své 4. kapitole a šestnáctém verše.Dají mu jméno - budou mu říkat: Podivuhodný rýdce (Vševědoucnost), mocný Bůh (božství - všemocnost), Věčný Otec (Nadčasovost), Kníže Pokoje (Vládce dějin). Vševědoucí, všemocný, nadčasový, všudypřítomný Vládce dějin - Ježíš Kristus.

Jan nazývá Krista Slovem (t.j. Logem - neboli myšlením, řádem, charakterem), který byl u Boha a který byl Bohem. Toto Slovo se stalo tělem (t.j. člověkem) a přebývalo mezi námi. Zde Jan charakterizuje jak Kristovo Božství - tak i lidství. Slovo, které bylo na počáktu (všimněme si - ne od počátku, ale již na počátku) se stalo člověkem - ne zdánlivým člověkem, "něco jako tělem", ale přímo tělem. Autor Listu Židů zase hovoří o Kristu jako o někom bez počátku a bez konce (Žd 7,3). Evangelisté zase popisují Kristova pokušení, strachy, pochybnosti, dokonce i nevědomost. Kristus se k Otci modlí - sice jsou Jedno, ale také jsou rozdílní, Syn není maskou Svého Otce.

Odbobně i o Duchu Svatém se dovídáme, že Jeho Svatost převyšuje Svatost Otce i Syna (Mk 3,28, Lk 12,10), Duch Svatý dále mluví a učí (Mt 10,10 - Lk 12,12). Není to automat, není to výukový program, je  živou Osobností, která kárá, ozřejmuje. Apoštol Jan nazývá Ducha Svatého Utěšitelem a Přímluvcem, který připomíná vše, co Kristus říká. Ve skutcích 1, 16 se hovoří o Duchu Svatém jako o Tom, kdo předpovídá. Ve skutcích 10 opět Duch mluví a v té samé knize, kapitola 15, zase usuzuje. Ve dvacáté kapitole dosvědčuje a o pár veršů dál zase ustanovuje. Duch Svatý zde není popisován jako nemyslící síla, energie, ale jako Samostatná Bytost, Osobnost, které byli prvotní učedníci zcela oddáni. Duch Svatý se i přimlouvá (Řím, 8.26). Řekněte sami, jaký by měla význam přímluva nějaké Elektřiny? Dále Pavel svědčí o tom, že Duch zkoumá,  vyučuje, dárce darů a projevů. Píše o něm, že se raduje, ale i rmoutí a napomíná křesťany, aby jej nezarmoucovali. Duch Svatý je nazýván také Duchem Božím nebo Duchem Kristovým - je tedy intimně jedno s dalšími "členy" Trojice. Duch Svatý křtí i v Něm je věřící křtěn do Kristova Těla. Z Ducha Svatého (jako z rodičky) se věřící rodí.

V Bibli nacházíme plné učení o TrojJedinosti - o Trojici Otce, Syna i Ducha Svatého. Učení sice nacházíme nesystematizované (jakobychom třeba vyžadovali od učebnice Systematické teologie), ale zřejmé a plně dostačující. A domnívám se, že záleží pouze na naší poslušnosti, jestli jej přijmeme také, nebo odmítneme.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 3 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář