Hvězdné bloudění: Relativita prostoru...

25. prosinec 2011 | 10.14 |

Deník kapitána Adolfa Vlka, 11. den mise, čas: 10:15
====================================================


Opouštíme Díveň, bezmocní jako novorozeňata, bez starpéd, se softwarově zapečetěnými laserovými děly. Jedinné, co nás ochraňuje, je křehká dohoda dvou staletých nepřátel, kteří se teprve učí vzájemně si důvěřovat. Dohoda obsahující jenom písmenka a paragrafy, jenž si může kdo chce jak chce pochopit a převrátit. Doprovázení či eskortování bojovým korábem přeplněným palebnou silou. Dobré s námi a zlé pryč!

Čeká nás mrzutá cesta, bez možnosti použít subprostor. Musíme se spoléhat pouze na naše dva stěžně, do nichž se opírá fotonový vítr. Stále stojím v úžasu, jak něco tak malého a neuchopitelného jako foton dokáže rozpohybovat něco tak velikého jako je kosmická loď. Nicméně v prostoru, ve kterém vládnou síly setrvačnosti, kde vše ve stavu beztíže váží stejně - jedno velké nic - to možné je. Ba co více - pod stálým tlakem světelných paprsků dokonce postupem času může loď dosáhnout vysokých rychlostí - blízké rychlostí samotného světla.

Přesto však, cesta subprostorem má mnoho výhod. Přeci jenom, trvá kratší dobu. Vzdáleností, kterou bychom skrze subprostor dosáhli za pět dní, se budeme muset prostorem plahočit přes měsíc a půl. Moralská říše je obrovská, obsahuje odhadem až sedmdesát procent nám známého vesmíru. Do subprostoru se vnoříme za cca pět minut, dosáhnout světelných rychlostí však trvá dny a týdny, obdobně pomalu se také "brzdí." Navíc, i ten jediný atom hmoty či antihmoty nás při takovýchto rychlostí dokáže rozmetat na tisíc kousků. I přes současnou úroveň techniky, která umožňuje "obalit" loď antistatiskými i antimeteroindními štíty, je riziko nehody velmi vysoké - přes deset procent takovýchto letů končí tragicky. Aspoň lze čerpat černou hmotu a energii a tudíž mít tento nevyčerpatelný zdroj neustále k dispozici.

Na druhé straně, relativizace času, která působila vrásky vědcům toho dvacátého nebo dvacátého prvního století, se ukázala jako náš velký spojenec, řečeno obrazně a nepřesně. Zjistilo se totiž, že čas přes všechnu svoji relativitu je absolutně absolutní - sekunda kdekoliv ve vesmíru při jakékoliv rychlostí je všude stejná. To, co se mění, není čas, ale vzdálenosti. Zní to paradoxně, ale ten samý objekt "a" může být od objektu "be" vzdálen tisíce kilometrů, nebo jen pár metrů, v závislosti na rychlosti, kterou se k objektu blížíme. Vzdálenosti se při obrovských rychlostech neuvěřitelně krátí, čímž se v poměru k nějakému "pevnému bodu" - například k Zeměkouli - rychlost relativně mnohokrát zvyšuje. Tento jev pak zkresluje tzv rudý posuv - vesmírné objekty jsou mnohonásobně blíže, než se nám před staletím zdálo a také vesmír je tím pádem mnohem mnohem mladší, než se pozemští vědci před staletími domnívali.



Pod vedením ekumenického kněze Sontany předříkáváme modlitby k Obecnému Vesmírnému Dobru a pokračujeme v naší misi, vstříc všemu nebezpečí, kurzem nastaveným k Morale, doufaje, že všechny systémy budou spolehlivě fungovat bez nejmenších výpadků...

Deník kapitána Adolfa Vlka, 11. den mise, čas: 10:45
====================================================


Kapitán Fork mne požádal o osobní rozmluvu. Vedu ho tedy do své kanceláře. Sedáme si společně ke kulatému stolu, a pak mu rukou pokynu:

"Nuže, pane kapitáne Forku, jsem k Vám dispozici, co máte na srdci..."

"Pane kapitáne, jedná se o našeho hosta, pana Psiciona..."

"Ano?"

"Dostal jsem depeši od admirála Pqoka, styčného důstojníka vlády Logiků u Hvězdné admirality..."

"Znám, pana admirála Pqoka," odvěťuji.

"Amdirál Pqok mi tlumočil znepokojení naší Logické vlády ohledně přítomnosti toho Morality na naši lodi. Nebyli o jeho přítomnosti informováni před zahájením mise..."

"Pan Pcision je hostem a přítelem admirála Toppera, pobývá na naší palubě na admirálův přímý rozkaz," pozvedám své pravé obočí.

"Toto vysvětlení naše vláda vzala na vědomí před návštěvou Dívně, avšak v této době opět tuto otázku otevírá. Proč Pcision nevystoupil na Dívni a nepokračuje v cestě na Moralu jejich vnitřní dopravní obsluhou? Cesta by pro něho byla rychlejší, pohodlnější, bezpečnější a levnější."

"Pan Pcision však dal přednost naším službám a není na nás spekulovat o důvodech, které ho k tomuto rozhodnutí vedlo."

"Kdo však zaplatí za jeho jízdenku? Už nesloužíte u dopraváků, pane..."

"Pokud vím, jeho náklady hradí admirál Topper..."

"Admirál Topper anebo generální sekretariát Organizace spojených národů?"

Podívám se na Forka svým mergánským bojovým pohledem, ten stařík však můj pohled pevně snáší.

"Pane Forku," povídám mu pomalu, "na této lodi odmítám vést politiku. Má-li Vaše vláda otázky nebo připomínky k přítomnsoti pana Pcisiona na této lodi, ať je položí Hvězdné admiralitě, sekretariátu OSP anebo na OSN. Jak jsem řekl, pan Pcision se s námi plaví na přímý příkaz admirála Toppera, tím to pro mne končí..."

"Logická vláda se bojí porušení diplomatické smlouvy s Morality a důsledků, které toto může způsobit. Pro mne osobně tato otázka admirálem Topperem nekončí, ale začíná..."

"Pane Forku, toto je diplomatická loď OSP, ne Logické vlády. Veškeré informace o nákladu i pasažérů jsou přísné tajné, myslete na to. Naši diplomatickou imunitu uznává i Moralitský senát."

"To je sice pěkné, ale uznává naši imunitu i jejich císař? Já si plně uvědomuji, že Krysa je diplomatickou lodí OSP, já ano, ale jste si toho vědom i vy? A admirál Topper spolu s generálním sekretariátem OSN?"

"Jak jsem řekl," hrozivě vztávám ze své židle, nechávaje vizuálně působit své obrovské, Mergánské tělo, "na této lodi odmítám dělat politiku a totéž vyžaduji od každého člena své posádky. Jste schopen a ochoten toto vzít na vědomí a jednat podle toho?"

"Já ano, já osobně ano," ani se nezachvěje.

"V tom případě, můžete jít. A vyřiďte panu Pqokovi, ať své otázky posílá na příslušná místa a ať mi laskavě nerozvracuje mou posádku a neohrožuje bezpečnost všech, zdůrazňuji všech, lidí na této palubě. Jděte!"
  
Po jeho odchodu si hluboce oddechnu, že tento chlap již nevelí bezpečnosti. Šťastná inspirace! Dotknu se identifikátoru a zabručím: "kapitán Vlk veliteli Hroznýšovi, dostavte se ke mně prosím na moment..."

"Už jdu," ozve se Hroznatův hlas. A opravdu, za chviličku se hlásí u mne.

"Ano, Adolfe?"

"Hroznatu, diskrétně požádejte Hvězdnou amdiralitu o zabezpečený komunikační kanál, potřebuji mluvit s admirálem Topperem..."

"Rozkaz..."

"Pak mi ho prosím přesměruj ke mně do kanceláře..."

Hroznata pokývne hlavou, obrací se čelem vzad a chce odejít.

"Ještě něco, veliteli..."

Hroznýš se opět otočí čelem ke mně a zvedne obočí:

"Na poledne svolej posádku na můstek..."

"Dobře, Adolfe, zařídím to..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář