HB: Jsem si plně vědom rozkazů, které jsem obdržel

22. prosinec 2011 | 20.31 |

Deník kapitána Adolfa Vlka, 10. den mise, čas: 09:45

Postupně se vynořujeme ze subprostoru. Všechny systémy fungují zcela normálně a spolehlivě. Objevujeme se na hranicích Moralitské říše u sluneční soustavy s planetou jménem "Díveň". Cítím se zvláštně, tady byli mé lidští rodiče drženi mnoho let v otroctví, zde jsem ztrávil několik let svého dětství. Avšak Mergáni zde již nevládnou, byli vyhnání vojskem OSP, které posléze ustoupilo před Morality.

Vrací se mi vzpomínky, o které nestojím. Minulost nezměním, tak proč se jí nechat unášet? V takovýchto chvílích závidím Logikům a jejich chladným myšlenkovým pochodům, vždy na milimetr přesných, nezatížrných ani stopkou emocí. Zatímco ve mně se pění mergánská krev, oni by  na mém místě snad  nepohli ani brvou.

Jakmile se ocitáme plně ve vesmíru, nechávám spustit protimeteoidní štíty a vztyčit naše stěžně. Začínáme křižovat pomocí fotonového větru, abychom nabrali dostatečnou setrvační sílu.  Čeká nás plavba skrze území dřívě nepřátelské, v současnosti minimálně nedůvěřivé. Mesíme postupovat opatrně, krok po kroku. Nechávám si více radit kapitánem Forkem, jeho zkušenosti jsou v současnosti pro mně neocenitelné.

Můj kominikátor se ozve krátkým pípnutím a pak uslyším hlas našeho hosta: "Pcision volá kapitána Vlka."

"Zde kapitán Vlk, slyším," odpovídám.

"Pane kapitáne, až budete mít chvilku, přijďte prosím za mnou."

"Dobře, můžu hned..."

Odevzdávám můstek Hroznatovi a kráčím ke kajutám. Zazvoním u dveří do pokoje pana senátora, které se okamžitě otevírají.

"Zdravím Vás, pane kapitáne, děkuji že jste přišel," vítá mne Moralita celkem vřelým tónem.

"Přál jste si se mnou mluvit?"

"Ano, všimnul jsem si, že jsme opustili subprostor. Za jak dlouho zakotvíme u Dívně?"

"Přibližně asi za deset hodin."

"Měl bych k Vám jednu prosbu," začíná Renva.

"Je předem splněno," usměju se.

"Rád bych Vás doprovodil, až se budete hlásit u zdějšího prefekta, je to můj starý přítel..."

"Tuto prosbu jsem očekával, pane senátore, vlastně bych Vám to sám nabídnul. Aniž bych přemýšlel nad Vaším úkolem, napadlo mne, že toto setkání je cílem Vaší cesty..."

"I tak jste rozvažoval až moc," trošku zvážní Renva, "opět bych chtěl apelovat na Vaši plnou diskrétnost..."

"Sloužím Organizaci spojených planet a jsem si plně vědom rozkazů, které jsem obdržel..."

Senátor přivírá jedno oko: "Oba víme, že Vaše rozkazy nepochází od Organizace spojených planet, ale od pozemské Organizace spojených národů..."

"Tyto rozkazy pochází od mého přímého nadřízeného, pane, a mne osobně vůbec nezajímá, odkud je přijal on,  to už není moje starost..."

Renva pokývne: "Jste loajální. Byl bych také rád za takové podřízené..."

"Má - li to být nějaká nepřímá nabídka," začínám se ohrazovat...

"Chraňte mně všichni bohové, abych Vám učinil jakoukoliv nabídku, kapitáne Vlku," opět se usměje senátor, "jen jsem se trošku zasnil..."

"V tom případě mne prosím omluvte, nechci Vás ze snění vyrušovat, mám ještě nějaké povinnosti..."

"Jste omluven, pane Vlku. A děkuji Vám..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář