Co to vlastně je - ta "Sola Scriptura..."

19. prosinec 2011 | 20.05 |
› 

Při diskuzí nad minulým článkem mým i maxmilianarexe jsem si uvědomil, že jsem zapomněl na jednu klíčovou věc - pokusit se o vysvětlení, co to vlastně je, ta Sola scriptura.

V tomto článku nepůjde o nějaké vědecké či odborné vymezení pojmu "Sola scriptura," ale spíše se bude jednat o pokus vystihnout slovy, jak ji - na základě biblických textů - chápu já sám. Možná se tím vysvětlí některé rozdíly, které mezi sebou máme.

Sola scriptura totiž vůbec neznamená "nepřítomnost tradice." Každá církev má svou tradici, i ty protestantské. Tradici se totiž nelze vyhnout - skrze tradici předáváme evangelijní zvěst. Když se zeptáme staršího křesťana o jeho názor na tu či onu věc, tak vlastně se ptáme tradici. Společenství, která o sobě tvrdí, že žádnou tradici nemá, buď vůbec neví, co to tradice je, anebo se hluboce přeceňuje. 

Sola scriptura neznamená ani, že v tradici nemůžeme hledat své poučení. Jak bychom rostli ve víře, kdybychom se neptali našich otců, kteří nám víru předali? I sami protestanté (většinou) kladou velký důraz na kázání - a kázání zase předává tradici.

O co tedy jde v principu Sola Scriptura? Jde o to, že pouze biblický text je autoritativní. Že tradice se nesmí přijímat automaticky, ale pouze kriticky. Pak tedy všechny biblická místa, která ukazují, že tradici nelze přijímat nekriticky, pak takováta místa přímo učí o Sola Scriptura. V minulém článku jsem se snažil ukázat, jak Pavel o sobě tvrdí, že i on sám (obdobně jako anděl z nebe) může přinést falešné evangelium - při čemž na jiném místě doslova říká, že není v ničem pozadu za "veleapoštoly." Jestliže tedy i Pavel může přinést falešnou zvěst - jakožto on sám v Duchu Svatém tuto možnost připouští - pak stejně tak může falešné učení přinést i Petr, Pepa, Lojza, Benedikt i koncilové. Dokonce i já a ty, vážený čtenáři. Jestliže si tedy připustíme, že každý člověk může hlásat falešné evangelium, pak si tedy i uvědomíme, že potřebujeme nějaké měřítko, jak zkoumat, zda-li to, co tradice přináší, je z Ducha Svatého či není. Tím měřítkem nemůže být nic jiného než biblický text - protože pouze o biblickém textu je napsáno, že veškeré Písmo je z Ducha Božího.

Vezměme si příklad - v rámci (nebo mimo rámce?) římsko-katolické církve existuje proud (tuším že se nazývá LeFébristi po zakladateli), který neuznává výsledky druhého vatikánského koncilu a neuznává poslední dva či tři papeže za právoplatné - odpusťte mi, jestli se vyjadřuji nepřesně.  Jak k tomu došli?

No osobně, jako vnější pozorovatel, se domnívám, že porovnali výsledky závěrů Druhého vatikánského koncilu s tím, co učila církev před tím a uviděla rozpory. Tedy se jedná o částečné naplnění pojmu "Sola scriptura" - závěry druhého vatikánského koncilu i autorita posledních papežů se zde kriticky zkoumá a nepřijímá se automaticky.

Nabízí se otázka - jestliže by se - čistě hypoteticky - církev v druhém vatikánském koncilu zmýlila, proč by se nemohl mýlit již v koncilech předchozích? Jestliže Jan Pavel Druhý a Benedikt XVIII. nejsou právoplatní papežové, proč by se církev nemohla zmýlit i ve volbě těch předešlých? Jestliže by církev mohla opustit tu nečištší pravdu, tradici a praxi v dvacátém století, tak proč by tak nemohla učinit i ve století druhém, třetím, čtvrtém?

Co se však v protestanstkých církvích stalo - hrozná chyba. V rámci Sola scriptury se totiž začalo zaměňovat to, co říká Bible, s tím, co si my myslíme, že říká Bible. Všimněme si, kolikrát protestant řekne: Bible říká to a to, to a to je biblické a to a to je nebiblické a kolikrát při tom považuje svůj výklad Písma Svatého za samotné Písmo Svaté! Římsko-katolická církev má papeže jedinného, protestanté jich mají statisíce a možná i milióny. Sice žádný o sobě přímo neřekne, že je neomylný, ale jedná tak, jako by neomylný byl. Má přece - Ducha Svatého.

Toto si troufám napsat, protože totéž se stává i mně osobně.

Protože - i můj výklad Bible je tradice - má osobní tradice. A jestliže povyšuji svůj výklad biblického textu na úroveň samotného textu, jestliže dokonce ztotožňuji to, co já si myslím, že říká bible, s tím, co říká Bible samotná, jaký je můj postoj jiný od postoje bratrů z římsko - katolické církve? Vůbec žádný, snad jen v tom, že v mém případě si svou tradici vytvářím sám a v říimskokatolickém prostředí se tradice přijímá od papežů a koncilů. Sola scriptura se tedy vyprázdnila a znásilnila, stal se z ní klacek, kterým bijeme naše katlické bratry po hlavě, nevěda, že sám činím totéž.

Jestliže tedy říkám, že tradice není autoritativní, že se může mýlit, že může přinést falešné evangelium, pak musím říkat i to, že se i já sám můžu mýlit, že i já sám mohu přinést falešné evangelium.

Toto uvědomnění si je velká výzva pro duchovní boj, pro modlitební zápas, pro neustále studium Písma a kritického hodnocení svých vlastních názorů a postojů. Otázka je - mohu se tedy dopátrat pravdy?

Jestliže si uvědomuji, že se mohu mýlit, pak mne toto uvědomnění se musí vést k pokání. K uvědomnění si vlastní nedostatečnosti, slabosti, hříšnosti, nedokonalosti. Pak musíme velice citlivě od sebe dělit to, co říká Biblický text, od toho, co si já osobně myslím, že Biblický text říká. Na to, co biblický text říká, na tom můžeme stát, na tom, co si o biblickém textu myslíme, na tom stát nemůžeme.

A tento postoj je velice osvobozující. Když totiž vyznávám Bohu upřímně, že se mohu mýlit a snažím se s citlivostí od sebe oddělovat, co říká Písmo, od toho, co říkám o Písmě já, dává mi to naopak velkou smělost ve zvěstování Božího slova. Protože když zdůrazním, že to či ono si pouze myslím, pak tím vyzívám svého čtenáře, posluchače, aby sám kriticky hodnotil, jestli to, co mu předávám, je z Ducha Svatého, nebo není.

Zde bych tedy rád opětovně uvedl důvody, proč tradice není autoritativní, proč pouze Biblický text přináší autoritativní zvěst, proč se tardice musí kriticky zkoumat ve světle Písma a né naopak:

1) V listu Galatským, v první kapitole se píše:

Divím se, že se od toho, který vás povolal Kristovou milostí, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. Není jiné evangelium, ale jsou někteří, kteří vás uvádějí ve zmatek a chtějí Kristovo evangelium překroutit. Ale i kdybychom vám my nebo sám anděl z nebe zvěstoval v evangeliu něco jiného než to, co jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Jak jsme řekli dříve, i nyní říkám znovu: Jestliže vám někdo zvěstuje jako evangelium něco mimo to, co jste přijali, budiž proklet!

Apoštol Pavel zde píše, že existuje jiné evangelium, které je pod prokletím, které ve skutečnosti neexistuje. Tudíž, jsme vyzívání zkoumat, jestli evangelium, které následujeme, je pravé - pod Božím požehnáním, nebo falešné - pod Božím prokletím. Falešné evangelium není to, co je v protikladu s pravým evangelium, ale již to, co pravé evangelium neobsahuje. My musíme mít plnou jistotu v tom, že to, co kážeme, to, v co věříme, je pravé evangelium. Abychom však mohli toto zkoumat a tuto jistotu získat, musíme mít měřítko, podle jakého to můžeme zkoumat. Tímto měřítkem však nemůže být apoštolská tradice, proč? Protože Apoštol Pavel tu sám varuje před svými vlastními názory a tím pádem i před názory ostatních apoštolů. Pavel zde píše, že i On sám (jakožto jakýkoliv jiný člověk) se může mýlit a kázat falešné evangelium.  Apoštolská tradice tedy nestačí - musíme tu mít osvědčené, nefalšované, pravé Boží Slovo, na které se můžeme spolehnout - a z Boží Milosti právě takové máme.

2) Ježíš Kristus sám v rozhovorech s farizey varoval před tradicí, která a) ruší Boží přikázání, Boží Slovo, b) nepřináší Boží Ovoce. Jsme tedy volání zkoumat naše tradice, jestliže jimi náhodou nerušíme Boží Slovo a jestli přináší Boží Ovoce. Jsme volání zkoumat současnost i historii tradic, to dobré si vzít a to špatné odmítnout. Ale abychom tak mohli učnit, potřebujeme měřítko, podle kterého múžeme rozeznat Boží příkaz od lidských a falešné ovoce od pravého. Apoštolská tradice z těchto dvou důvodů tedy nestačí - musíme tu mít osvědčené, nefalšované, pravé Boží Slovo, na které se můžeme spolehnout - a z Boží Milsoti právě takové máme.

3) Jsme volání, abychom "všechno zkoumali, dobrého se drželi." 1 Tes 5, 21. Abychom tak mohli činit, musíme tu mít osvědčené, nefalšované, pravé Boží Slovo, na které se můžeme spolehnout. Všechno - i apoštolská učení. Máme tu i příklad z prvotní církve, která v Božím Slově zkoumala Pavlova Slova (Sk 17,11)

4) Slova Jana Křtitele o o tělesné poslouponosti Abrahámových dětech. Nemusíte se mnou souhlasit, ale já osobně zde vidím analogii s apoštolskou posloupností a s posloupností předávání tradice. Důležitá není kontinuita - Bůh může Abrohamovi stvořit děti i s kamení, důležitá je věrnost Božímu Slovu.

5) Pavel v 2 Tim 3,16 píše:

Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti,

Veškeré Písmo (všimněme si - Písmo, ne tradice) pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově a k spravedlnosti. Apoštol Petr ve svém druhém listě, 3,16 taky řadí listy apoštola Pavla ke ostatnímu Písmu.

6) Písmo nepochází z žádné tradice a také žádná pozemská církev si na Písmo nemůže dát patent. Výše uvedený odkaz jasně určuje, v čem má Písmo svůj původ - nezmiňuje nic jiného než Ducha Svatého. A takto píše o Veškerém Písmu - není tedy v Písmu písmo, které by pocházelo od někud jinud než od Božího Ducha.

7) 2 Tim 2, 2 píše: Co jsi ode mne slyšel před mnohými svědky, to svěř věrným lidem, kteří budou schopni vyučit také jiné.

Tento verš bývá často používán k obhajobě tradice - avšak domnívám se, že nesprávně. Pavel zde nanejvýše píše pouze o dvou - třech generacích učedníků - to je doba, za kterou byl sepsán Nový Zákon.

8) Sam Nový Zákon mnohokrát odkazuje a cituje Písmo, vysoce si jej váží.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

RE: Co to vlastně je - ta "Sola Scriptura..." karel skočovský 14. 02. 2012 - 15:52
RE(2x): Co to vlastně je - ta "Sola Scriptura..." bohu-a 14. 02. 2012 - 16:25