... Ty jím však být nemusíš...

5. prosinec 2011 | 22.50 |

I jeden člověk může změnit svět,  tak zní nové téma měsíce na www.signaly.cz vyzívající nás, abychom zjistili, že tím člověkem měnící svět jsem já - každý z nás. Ano, jistě, i jeden člověk může změnit svět. My dva však, můj vážený čtenáři, zrovna my dva tím člověkem být nemusíme.

Mí rodičové nezměnili svět. Poctivě pracují a pracovali, tatínek jako jeřábník, maminka jako prodavačka.  Stranou medií, stranou zájmu obecenstva. Žádný člověk v Africe o nich v životě neslyšel. Co v Africe, už v sousedním městečku. Poctivě pracovali, vychovali tři děti, dávají jim veškerou svoji lásku, péči, pozornost, obětavost. Svět dnes je v podstatě stejný jako svět před tím, než se narodili. Nikdo v americe si nevšiml, že už více jak pětapadesát let chodí po světě.  Svět má stále stejné problémy - války, chudobu, hlad na jedné straně, a bezcitnost, vykořisťování, vnímání jenom sebe sama na straně druhé. Svět stále stejný, nezměněný. Možná trochu šumu pozorujeme na grafu života, záchvěvy sinusoidy, která se však při pohledu z dálky ztrácí a zbyde jenom stále jeden a ten samý nezměněný svět, svět nezměněný po desetiletích, po staletích, po tisíciletích. Ano, i jediný člověk může změnit svět, my dva, vážený čtenáři, to však být nemusíme..

Jeden z tzv. duchovních zákonů říká, že Bůh má pro Tebe plán. Jistě, Bůh má pro tebe plán. Avšak nemusí to být plán "měnitele světa", plán života v záři reflektorů, ve slávě a v úctě okolí, ale docela obyčejný život v docela všedním městě s docela všedními denodenními problémy, který ani nemusí nikdo ocenit: Ani tvé děti, ani tví sousedi, ani bratři či sestry ve sboru, ani kolegové v práci.. Nemusíš být řešitelem zrovna globálního oteplování, třeba budeš jenom řešit, zda-li večer bude co večeřet. Nemusíš změnit svět, nemusíš dokonce změnit ani vesničku v sousedství,  ani vlastní rodné město. Dokonce tím plánem může být i to, že v dnešní noci zemřeš. Ne smrtí hrdinů alá Jan Hus, která láme lidská srdce a mění charaktery, ale smrtí prachobyčejnou, možná trochu hloupou a zbytečnou. Ale přijmeš to? Přijmeš takovýto plán pro svůj život? Přijmeš ho za svého? Budeš se z něho upřímně radovat, budeš za něj z celého srdce děkovat? Budeš ho žít každý den? Aniž bys cítil osten hořkosti? Proč ten můj soused, kolega, příbuzný, ano a já ne?

Když Abraham na hoře Morija obětoval Izáka, obětoval i svou budoucnost, svoje představy o životě, o své službě, o tom, jak změní svět. A to vše odevzdal Bohu. Nečinil tak podmíněně: Bože, obětuji ti Izáka, ale ty mi dopředu zaruč, že ho ode mne nebudeš chtít, ty mi dopředu zaruč, že mi nedovolíš, abych jej zabil, že ty si místo něho vyhlédneš beránka k zástupné oběti.

Ne, až když obětoval Izáka, ho mohl přijmout od Boha zpět. A já osobně věřím, že už to byl jiný Izák a jiný Abrahám.

Milý čtenáři, jsme my dva ochotni Bohu obětovat své sny o vlastní velikosti, jak měníme svět? A přijmout z Božích ruk obyčejný, všední život, který nezmění ani vesničku v sousedství, natož celý svět? A stáli bychom vůbec o Boha, který by nám nabídnul tzv. "nezajímavý", všední, obyčejný život  nic neproměňující, nic nezměňující?

My často hlásáme Boha jako Mocného Krále, jako Boha, který činí mocné skutky, který boří hradby, který mění životy, který každému života dodá lesk. Ano, takto Bible Boha popisuje. Ale stále je to jenom částečná pravda. Bible totiž zmiňuje i jiný aspekt našeho Boha, o kterém moc často neslyšíme v kázáních, o kterém nezpíváme v písních chval, o kterém nesvědčíme našim nevěřícím prátelům a známým:

Neměl vzezření ani důstojnost, abychom na něho hleděli s úctou, ani vzhled, abychom po něm toužili. Opovržený a lidmi zavržený, muž bolestí, který znal nemoci; jako někdo, před nímž člověk skryje tvář -- všemi opovržený, takže jsme si ho nevážili... Izajáš 53, 2nn

Našeho Boha popisuje Bible i těmito slovy: Bez vzezření a bez důstojnosti, abychom na něj hlěděli s úctou, bez vzhledu, abychom po něm toužili. Opovržený, zavržený, muž plný nemocí a bolesti.

Bůh jako šedivá myška, prachobyčejná spolužačka, ničím vyjímečná, ničím přitažlivá, nic neslibující, jako prachobyčejná holka sedící v koutě, kterou kluci míjejí, aby šli za něčím lepším, aby se  točili kolem těch výrazných, vyzívavých, nádherných krásek z ročníků slibující nevšední zážitky, vzrušení a extázi.

Bůh jako šedivá myška, jako opovrhovaný bezdomovec. Který nabízí  - nic. Jen obyčejný, všední život, mimo prken, co znamenají svět, bez velkých budování, mocných vítězstvích a nádherných zázracích. Chceme ho? Přijímáme Jeho Plány pro svůj život? Anebo jej přijmeme jenom tehdy, bude-li v souladu s naší touhou po vlastní seberealizaci, s naší sebeláskou, s naší touhou měnit svět?

Bez toho, aniž bychom upřímně a bezvýhrad přijali tento obyčejný plán pro svůj život, nezměníme ani co by se za nehet vešlo, byť bychom hory přenášeli. Ale když takovýto plán bez výhrad, upřímně, přijmeme za svůj jako náš celoživotní program,  budeme se z něj radovat, děkovat za něj, plně jej přijímat denodenně za náš vlastní, tak možná, možná... Ale třeba taky nic...

Bůh nestojí o prostitutku, které musí zaplatit, aby se mu na chvilku oddala, Bůh touží po nevěstě, která se mu poddává z lásky. Protože jej poznala, protože touží po Něm samotným.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře