Hvězdné bloudění: Test kalibrace

26. listopad 2011 | 05.00 |

Deník kapitána Adolfa Vlka, 1. den mise, čas: 20:15

Technici mi již hlásí, že našli zdroj našich obtíží.

Generátor gravitace se vlastně zkládá z šedesáti trysek rozmístěných jako spirála, které uvádějí doutnikový (respektivě nábojnicový) tvar trupu lodi k otáčení se kolem vlastní osy. Tento proces synchronizuje  Dirigent, t.j počítač, respektivě server, jenž podle přesného algoritmu řídí distribuování paliva jednotlivým tryskám. Otáčivý pohyb vyvolává odstředivou sílu, která dosloví špendlí či lepí všechno živé či neživé směrem k plášti. Zjednodušeně řečeno, chodíme po vnitřní straně trupu, která je však z psychologicko - architektonických důvodů zbavena zaoblení. Kromě příčných chodeb, které v podstatě vedou buď "mírně do kopce nebo mírně z kopce" jsou chodby i kajuty zarovnaně. Dirigent dále dohlíží, aby se systémy, které vzhledem k okolnímu prostoru musí jakoby "stát na místě" - jako jsou nejrůznější senzory, hlavní trysky, kamery, anebo stěžně, když se vzpřímí, točili do protipohybu stejnou rychlostí, jakou se točí i celá loď.

Existuje ještě druhý způsob, jak vygenerovat gravitaci. To se vhodným paprskem jakoby odpálkuje graviton z elektronu, ve kterém tak vznikne gravitonová díra. Gravitony z okolí se svedou do obřího gravitonového kondenzátoru, jenž většinou bývá v podlaze, kde pak tím pádem vzniká silný přetlak těchto gravitonů - t.j. záporné gravitační pole. V okolí naproti tomu se tímto procesem vytvoří "přetlak" nedostatku gravitonů - gravitonových děr - t.j kladné gravitační pole. Elektrony mívají snahu krást si vzájemně své gravitony. Toto vše pak na místech, kde se střetává kladné a záporné gravitační pole, vytvoří přechod graviton - díra. který se projeví typicky gravitačními účinky. Zajímavost této metody spočívá v tom, že gravitony vlastně ve své podstatě ani neexistují - proto byl takový problém je objevit. Jedná se o jakousi myšlenkovou konstrukci kvantového světa,  která funguje.

Tento druhý způsob však žere příliš mnoho energie. Ano, temná hmota a temná energie prostupuje každým místem vesmíru, avšak loď je může čerpat jenom tehdy, nepohybuje - li se v subprostoru. Proto žádné plavidlo nevydrží v subprostoru nekonečně dlouho, jednou za čas musí "vyplavat," aby se pořádně energeticky nadechlo. Kdybychom používali gravitonové pole, vydržela by Krysa v subprostoru pouhých dvacet sekund - u Činu by to byla rovná minuta. Proto se při hvězdných plavbách  do  vesmírných korábech implementuje první způsob tvoření gravitačního pole, který je mnohem méně  energeticky náročný. Druhý princip se přesto využívá, třeba pro gravitační tažné paprsky, když je třeba něco přitáhnout či odtáhnout, anebo naopak odpudivé paprsky (resp štíty), když je potřeba něco odrazit z blízkosti lodi.

V našem případě byla špatně nakalibrované součástka, která distribuovala palivo k některým tryskám. To způsobilo, že trysky dostávaly  o minimální kapičku více energie, než to Dirigent respektivě celý počítačový systém tušil. Tím pádem se otáčení lodi neustále pomaličku zrychlovalo.ůaž to zpozoroval i hlavní počítač (pomocí asynchronity absolutního postavení čidel na plášti vzhledem k okolnímu prostoru) a zahlásil mimořádnou událost. Zrychlení však rostlo exponencionálně a za chvíli po registraci první události přišla událost druhá, kterou počítač vyhodnotil za nebezpečnou pro zdraví lidí na palubě lodi. Automaticky odpojil generátor a pomocí stabilizujících trysek zastavil otáčení lodi.

Když se však zastaví otáčení lodi, pak hrozí, že subprostorové tření poškodí plášť - bylo tedy nutné v nejkratší možné době opustit subprostor. Druhý důvod opuštění subprostoru spočívá v obyčejné směrnici admirality - vyskytne - li se na lodi mimořádná událost s vysokou vážností, loď nesmí dále pokračovat v cestě subprostorem. Zbývá otázka: Proč špatnou kalibraci neodhalil předstartovní test? Probírám se materiály týkající se povinných předletových testů a zhrozím se: Test kalibrace nebyl vůbec proveden. Prvotní zděšení však vystřídal vztek: Ono se totiž nejednalo o neomluvitelné opomenutí posádky, ale o něco mnohem horšího. Test kalibrace se přeskočil na výslovný rozkaz kapitána Forka, na jehou plnou zodpovědnost.

Copak se ten chlap zbláznil?

Dotýkám se identifikátoru a zahlásím: "Kapitáne Forku, dostavte se prosím do kanceláře velitele lodi. Děkuji."

Za pár chvilek se ozve zvonek u dveří.

"Vstupte!"

Dveře se rozestoupí a do místnosti s pomocí berlí přiskáče můj viník.

"Kapitán Fork hlásí příchod na Váš rozkaz," salutuje. Již jen pohled na něj živí můj vztek. Hážu, doslova hážu, po něm hlášení z předstartovních testů a křičím po něm:

"Na co si to sakra hrajete? Zbláznil jste se? Proč jste nařídil přeskočit test kalibrace?"

Fork se usměje. Usměje! Jeden mrtvý pro jeho blbost a on se ještě směje!

"Chtěl jsem vědět, pane, kdy si toho všimnete..."

"Cože? Ohrozil jste posádku, aby jste si mně otestoval?"

"Posádku jste ohrozil vy, pane, že jste si neprošel všechna hlášení," pronáší Fork klidným, až mechanickým hlasem.

"Vy idiote jeden, to byla vaše povinnost, projít hlášení, ne moje, já jsem převzal velení lodi později."

"Kdybychom činili pouze to, co je naše povinností, ve vesmíru bychom neobstáli, pane..."

"My neobstojíme, Forku, jestliže nebudeme táhnout za jeden provaz! Jestliže si budeme házet klacky pod nohy, nedůvěřovat a nespoléhat jeden na druhého!"

"Důvěřovat někomu, koho člověk ani nezná, by znamenalo jednat  lehkovážně, pane."

Něco mne teď zastavuje a zaráží. Vždyť ten stařík vlastně říká pravdu. Proč se rozčiluji, proč se s ním hádám?

"Forku, dobře jste věděl, že jsem neměl čas procházet všechna hlášení, mohl jste mě upozornit..."

"Neměl jste se nechat vmanipulovat do časové tísně, pane,  mohl jste odložit start."

"Mám své rozkazy, Forku, nemohli jsme zmeškat otevření koridoru nula pět nula."

"A proč ne, pane, ztratili bychom pouze jeden týden, do příštího uvolnění. Pouze týden, co to je, když tato mise potrvá minimálně půl roku..."

Má pravdu. Měl jsem si bouchnout do stolu více, než jsem si včera u Toppera bouchnul. Sám jsem na sebe přijal šibeniční termín pro převzetí lodi. Měl jsem si bouchnout a odložit start aspoň o týden.  Ale tím bych riskoval možnost, že vezmou někoho jiného. A já jsem chtěl tuhle misi. Chtěl jsem ji. A proto jsem se podřídil. Že jsem dostal Hroznýše na palubu, to bylo pouze alibi pro mé svědomí, abych se mohl utěšit, že jsem vybojoval to, co jsem vybojovat mohl. Tohle je celá pravda. Proto, že jsem chtěl, zahynul člověk. Člověk, kterého jsem ani nestihnul poznat. Nestihnul?

Dívám se na Forka a napadá mne otázka: Proč to udělal? Co ho motivovalo? Čeho chtěl dosáhnout? Chtěl se mi snad pomstít? Ponížit mně? Dokázat mi, jak jsem neschopný? Ale Fork je přece Logik a Logikové nejednají podle emocí. A co když, co když mi chtěl pouze jenom pomoci? Dostávám se na rozcestí. Jako by mně vyzval: Chceš být mým nepřítelem na život a na smrt, anebo spojencem?

"Máte sice pravdu, pane kapitáne," opatrně přiznávám, "ale směrnice jste porušil vy, ne já. Musím Vám udělit důtku. Můžete jít."

"Rozkaz, pane," salutuje. A pak se otáčí a vojenským krokem odchází...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář