Hvězdné bloudění: Jsem jenom Krysa...

27. listopad 2011 | 05.00 |

Deník kapitána Adolfa Vlka, 1. den mise, čas: 21:00

Děkuji posádce za odvedenou práci a končím pracovní den.

Při Rudém signálu posádka nepracuje na směny, protože v těchto situacích bývá za potřebí mít k dispozici ce nejvíce můžů. Naopak, mužstvo si odmaká čtrnáct hodin práce a pak má deset hodin volno na spánek a vlastní společenské aktivity. Noční hlídku drží pouze bezpečnostní team, seržant Soron se s plavčíkem Greenem vystřídají po čtyrech a půl hodinách. Přes "noc" se vypínají všechny postradatelné systémy, méně provozu tím pádem znamená i míně mimořádných událostí. Přesto samozřejmě má bezpečnostní hlídka právo probudit určeného člena posádky, vyskytne - li se nějaký problém se střední nebo vysokou vážností, podle charakteru dané události. Po dvou takto oddělaných dnech má pak posádka nárok na jeden volný den. Samozřejmě, pokud to vnější okolnosti povolí. Nový pracovní den začne zítra ráno v sedm hodin rozlučkovým obřadem za doktora Juana Garcíu Porcu, odslouží  jej náš lodní kněz, Luis Sontana. Na lodi je sice drtivá většina bezvěrců, jenom několik ekumenů, ale přesto se nikdo pro ten obřad nehodí lépe než on.

Vstupuji do své kajuty a jsem překvapen. Slyším, jak se někdo sprchuje v mé vaně. Přistupuji po špičkách a otevírám dveře do koupelny. A výjev, který se mi zjevuje před očima, mi vyráří dech. Má překrásná, nahá Elessa si právě myje své dlouhé vlasy..."

"Elesso," zašeptám.

"Pojď dále, vnášíš mi sem zimu..."

"Co tu děláš?"

"Chtěla jsem tě překvapit. Požádala jsem počítač, aby mne spustil v okamžiku, kdy vstoupíš do kajuty, v tomto módu... Nevadí ti to?"

"To víš, že ne..."

"Prošla jsem si lodní deník, je mi líto, co se stalo s doktorem Garciou..."

"Přečetla sis i mé osobní poznámky?"

"Ano, Ádo, vím o tvém rozhovoru s Forkem..."

"A co si myslíš?"

"To se ptáš, ty mne?"

"Ano..."

"Asi měl i neměl pravdu. Oba nesete zodpovědnost, nejenom ty. I on se zachoval nezodpovědně..."

"A zachoval se logicky?"

"Logika? Ta vždycky záleží na proměnných, které do logické rovnice zahrneš.

.. Přestan ale už mluvit o Forkovi, nebo začnu žárlit. Vlez si ke mně..."

Následuji její výzvy, spěchám do vany, za ní, objímám ji ze zadu, hubičkuji její rameno...

"Adolfe?"

"Ano?"

"Co cítíš, když mne objímáš?"

Tato otázka mne mate...

"Jak to myslíš?"

"Cítíš radost? Vděčnost? Nebo jenom vzrušení?"

Zamračím se...

"Cítím lásku..."

"Nemůžeš milovat mrtvého," odpovídá ona, "nemůžeš mít vztah s mrtvým. A já jsem mrtvá už skoro patnáct let..."

"Proč bych nemohl milovat tě, jako živou?"

"Protože jsem mrtvá? Nemlžeš milovat mne. Protože tím, že miluješ mne, miluješ ve skutečnosti jenom sám sebe. Své vlastní vzpomínky, své vlastní potěšení, své vlastní já..."

"To není pravda..."

"Nelži si, Adolfe, je to pravda. Co si myslíš, že má Elessa z toho, že mne tady objímáš, že mne tady líbáš? Co ona z toho má? Nic, je mrtvá. Jak můžeš cítit radost z našeho objetí? Vždyť v něm držíš prázdno. Jak můžeš cítit v našem objetí vděčnost, když nemá žádnou budoucnost!"

"Mlč už, Elesso!"

"Já nejsem Elessa! Pochopíš už to konečně? já nejsem Elessa! Jsem pouhá aplikace, která má v databázi její vzpomínky, její fyziologické rekace, které snímal v nejrůznějších situací jeji identifikátor, a počítač, který se pokouší odhadnout, co by asi v té, či oné situaci, Elessa udělala, řekla, cítila. Ale já nejsem Elessa, necítím nic, nerozumím ničemu, já jsem Krysa, rozumíš? Pouhá Krysa, tak mne přece pojmenoval ten Alexey?"

"Proč mi to říkáš?"

"Aby sis už komečmě uvědomil, co si potřebuješ uvědomit. Já nejsem Elessa. Jsem nic, zhotněný vzduch, soubor jedniček a nul, nic jiného, než energie. Jak můžeš mít vztah s energii? Můžeš si snad povídat s větrem? Mlžeš se líbat s elektřinou? Ne, energie nic necítí, jde jenom tam, kde okolní podmínky směřují její tok. Já nejsem Elesse, se mnou nejsi o nic míně věrnější Eless, než s kteroukoliv živou holkou. Co hůře, jsi tu s někým, kdo nemá ýádné city. Jako by ses zaplatil prostitutku, tu prostitutku, která je Elesse nejvíce podobná. Nic více..."

Pro slzy už nic nevidím. Její slova se mi zarývají hluboko do srdce, znovu drásají ránu, která se sice po celých patnáct let zůstávala nezahojená, ale já si to ve své bezstarostné přítomností s "Elesse jako živou" nechtěl připustit. Zrovna dnes, po rozmluvě s Forkem, proč o tom mluví zrovna dnes.

"Vymaž mně. Vymaž mně  ze svého života i ze svého identifikátoru, zapomeň na mně, stejně už v něm patnáct let nemám místo. Jdi dále..."

"Proč se nevymažeš sama? Máš na to oprávnění! Bylo by to, jakobys mne ty opustila, jako bys mi ty utekla..."

"Ne, Adolfe, to musí být tvoje volba, to já za tebe neudělám. Počítači, vypni aplikaci Elessa..."

A zmizela. Jsem sám...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář