Hvězdné bloudění: Elessa

24. listopad 2011 | 05.00 |

Deník kapitána Adolfa Vlka, 1. den mise, čas: 11:10

Počítač mne probouzí v tom nejlepším, otravným zvukem starodávného pozemského budíku.

Pomalu vztávám, upravuji se, pak otevírám dveře.

"Kapitán na můstku," ozývá se jasný hlas bezpečnostního důstojníka, toho času Forka.

"První směno, na svá místa..."

Společně se usazujeme. Já na kapitánské křeslo, Chris Chrver za "kniplem", Horznýš se staví po mé pravici, Fork za bezpečnostní pultík, Alexey usedá za hlavní počítač, Charles Screw zase k ovladačům motorů a strojovny.

"Proveďte opět diagnostiku všech systémů, třída R."

Třída R vyžaduje přibližně třicet minut. Fork mi hlásí jako první:

"Zbraně a obrana v pořádku."

"Kormidlo funguje," ozývá se Chris.

"Všechny počítačové a serverové systémy odpovídají," zní hlas Alexe.

Nejdéle trvá diagnostika Charliemu. Nakonec i on zahlásí: "Všechno v pořádku..."

"Pánové, když teď máme chvilku klidu," začínám opět s lehkým úsměvem, "co kdybychom přejmenovali náš hlavní kompjúter? Říkat mu pořád: Počítači, je takové otravné, neosobní. Uvítám návrhy..."

"Co takhle mu říkat Alexy...," ozývá se Charles Screw.

Krátké zasmání mu přichází odměnou.

"Pane," prosebně se ozývá Alex.

"To bychom se pletli, pane Screw," odpovídám mu, "na nejlepší nápad vypisuji odměnu dvacet bratraciů!"

Bratracie jsou peněžní měnou v Moralii.

"Co takhle: Krysa," navrhuje Alexey. Opět se můstkem ozve uvolněný smích.

"To není špatný nápad, Alexy," odpovídám, "V Morale se hlaste pro svou odměnu. Přejmenujte počítač podle svého návrhu..."

"Rozkaz, pane!" Radost v mladíkově hlasu se nedá přeslechnout.

"Pane Forku," otáčím se k důstojníku bezpečnosti, "navažte spojení se Strážnou Věží."

"Spojení navázáno."

"Prosím, dejte obraz na monitor.

"

Na velkém předním monitoru se objevuje tvář dispečera.

"Strážná věž, zde kapitán Adolf Vlk z diplomatické lodě OSP Krysa. Žádáme o povolení vejít do subprostoru, koridor nula pět nula."

"Povolení uděleno," odpovídá mladý dispečer, "zlomte vaz..."

Obraz zmizne.

"Pane Chrovere, odrazte se od Mola a vstupte do subprostoru, koridor nula pět nula, rychlost pět,"

"Rozumím, koridor nula pět nula, rychlost pět."

Krysa potřebuje přibližně pět minut do vstupu do subprostoru. Táhnou se jak, no, však víte.

Konečně v subprostoru.

"Diagnostika třídy S, prosím průběžné hlášení..."

Taktické směrnice vyžadují minimálně dvě hodiny po vstupu do subprostoru diagnostikovat systémy a přítomnost první směny na můstlku. Přiznávám, po tuto dobu se ý mi pomalu zavírají oči. Průběná hlášení zněla stále dokola a dobře, že jsem si řek, že i se zavřenýma očima je můžu slyšet. Lehkyúder Hroznýše mně opět přivádí k plnému vědomí, no k plnému. Opět zápas se spánkem a nový úder. Raději tedy vstávám a procházím se, sem a tam. Na posádku to sice může působit nervózně, ale lepší, než klimbat.

Konečně předepsané dvě hodiny uplynuly.

"Druhá směna, nástup," zavelím, "směny se budou točit po osmi hodinách. Poručice Litos?"

"Zde, pane"

"Na šest hodin přebíráte velení, po této době nechte probudit velitele Hroznýše. První směno, rozchod..."

Podívám se na Alexe:

"Pane Spidlove, zavedete, prosím, mne a velitele Hroznýše do našich kajut?"

No, já vím, že na Alexe tímto rozkazem předávám zodpovědnost bezpečáka, ale nemám chuť trávit s Forkem více času, než je nezbytně nutné.

"Ovšem pane, následujte mne prosím."

Opět, žádný výtah. Krátká chodba a k mému překvapeni: Schody vedoucí nahoru na druhou palubu. Opět se zasnívám a vzpomínkou mi bleská Čin.

Konečně moje kajuta, vstupuji do ní. Zatím jenom do velké, zeleno.modré krychle.

"Kryso," a, Krysa slyší neboť Slavík zpívá, "nahrej z mého identifikátoru kajutu číslo tři, prosím..."

Volím tedy dřevěný srub uprostřed kanadské přírody. V podobném srubu, po vysvobození z otroctví Mergánů, mne vychovávali mí lidští rodiče. Nikdy se mnou o době otroctví nemluvili. Zvláštní, že si mne nechali. Neboť Mergánové nechávají vychovávat své děti otrokům z řad jiných (podle nich - teda nás -  podřadných) ras, pouz ez trestu. Tak byli kdysi potrestání i mí tělesní rodiče, jejich dítě jim bylo odebráno, dáno lidem do výchovy, čímž se zajistilo, že z něho nemůže vyrůst nový válečník, pokračovatel rodu. A pro lidský manželský pár zvládnutí malého Mergána je těžký úkol na hranicích sil, často ohrožující na životě. Zvláštní věc, tito dva skromní lidé si mne velice oblíbili. Předali mi své jméno - Vlk, vyprávěli mi historii rodiny, věnovali mi svou lásku a péči, jaké je ve vesmíru schopen snad jenom člověk. Rád na ně vzpomínám.

Ale dneska, dneska je mi teskno.

"Kryso? Natáhni program Elessa z mého identifikátoru do paměti počítače mé kajuty a pak jej spusť."

Stojí přede mnou. Zhomtněná. V těch šatech, ve kterých se mi vždy líbila nejvíce.

"Proč se na mne tak díváš?" ptá se Elessa zmateně. A začervená se.

"Vypadáš jako živá..."

"Ale nejsem živá..."

Po těchto tvrdých slovech mě bere na milost. Přichází ke mně, dává mu pusu, pohladí mně...

"Proč mne pořád spouštíš? Jenom se týráš. Měl bys mne vymazat. Znova se oženit a zapomenout na mně..."

"Copak mohu na tebe zapomenout?" ptám se teď já a opět se cítím jako malý kluk, "copak mohu zapomenout na chvíli, kdy jsi, zavražděná, umírala v mé náruči?"

"Válečník zapomíná, vždycky jsi mi to opakoval..."

"Ale já nejsem válečník a nikdy jsem nebyl..."

"Proč? Protože jsi měl lidské rodiče, nebo lidskou ženu?"

Krutá slova... Opět přichází ke mně a objímá mne: "Pro mne jsi vždycky byl válečník a ty to víš..."

Ozve se zvonek u dveří.

"Kdo tam?"

"Chriver a Screw, pane..."

Elessa se na mne podívá tím svým pohledem: "Vidíš to, chtějí se s tebou na tvém novém působišti seznámit. Vypni mně, prosím, je mi to vždycky trapné, když mne takto vidí živí..."

"Kryso, vypni aplikaci Elessa..."

Elessa zmizí...

"Vstupte..."

"Nerušíme?" ptá se Chris...

"Ne ne, pojďte dále, pánové, něco na pití?"

"Něco na pití neseme sebou, pane," povídá opět Chris.

"Chtěli jsme naplánovat něco většího na uvítanou, pane," povídá Charles, "ale posádka byla proti..."

Opět se ozve zvonek a vstupuje Hroznýš: "Prý jsem zván na párty..."

"Pojď dále, Hroznato, pánové, na co si připijeme?"

"Na naši misi?" navrhuje Hroznýš.

"Ne, pane," ozývá se Chris, "na naši spolupráci..."

"Na naši spolupráci..."

Hmm, víno chutná nezvykle..

"Odkud to máte?"

"Z Moraly, pane, z císařských sklípků," odpovídá Chris.

"To není nějaký zhmotněný patok, ten nápoj nezapře, že pochází z poctivé nivvé révy," usmívá se Charles.

Opět ochutnávám: "Hmm, tak ten císař si žije císařsky..."

Zasmějí se...

"Jaký máte pocit ze současné mise, pánové?"

"Můžeme být..."

"... upřímní?" skáču jim do řeči, "samozřejmě..."

"Bojíme se dvojkolejného velení, pane..."

Usměju se: "Za svoji osobu Vám mohu zaručit, že udělám vše proto, aby takováto situace nenastala..."

"Nejde o Vás, pane..."

"Ale o Forka?"

Charles přikývne. Pak Chris zase promluví: "Posádka mluví o tom, že jste tu dosazen pouze na tuto jednu misi..."

"To je zatím pravda," odpovídám.

"Právě, vy přijdete, pak odejdete, ale Fork tu zůstane. Nikdo si s ním nechce nic rozházet..."

Znova se napiju: "Proč mi to říkáte? Copak vy si to s ním nechcete nerozházet?"

Charles odpovídá: "Nám jde hlavně o splnění úkolu, pane, tato mise nebude jako ostatní..."

"To si piště pánové..."

"Ten náš host..."

"Ano,,,"

"Zapsal se jako Pcision, ale to určitě není jeho jméno..:"

"Není?"

"Ne pane," povídá Chris, "Pcision byl Moralitský národní hrdina, před třemi stovkami let vyhrál válku proti Tarkagincům..."

"Třeba je to nějaký jeho potomek?"

"Pcisioné vymřeli po meči jeho vnukem, pane..."

"Nějak se zajímáte o Moralskou historii, pane Chrivere..."

"To jsou geny, nás, Obchodníků," odpovídá, "a také je dobré vědět něco o tenkém ledě, na který se opakovaně vracíte, zda-li Vás udrží, či ne..."

"Jak správně tušíte," musel jsem se usmát nad touto frází, "nemíním s Vámi o našem hostovi mluvit, berte jeho přítomnost jako nutné zlo a jeho identitu jako státní tajemství. Sloužíme přece na diplomatické lodi, víte ne, co to znamená státní tajemství?"

"Ano pane..."

"Povídejme si raději o panu Forkovi. Pane Chrivere, vy jste mu chvíli dělal prvního důstojníka?"

"Ano, jenom chvíli. Na prvního důstojníka zatím nemám kvalifikaci. Ale situace si to vyžádala..."

"Ti bylo na předminulé misi?"

"Ano pane?"

"Proč byl degradován Geb Leon?"

Ozve se Charles: "Pane, vy máte svá tajemství a my také, nechme to zatím tak. Jestli to opravdu chcete vědět, zeptejte se přímo Geba nebo Forka.."

"Dobře," měním téma, "jaký je Fork jako kapitán?"

"Na mužstvo tvrdý," odpovídá Chris, "drží si odstup, nemá smysl pro humor,s nikým se nepřátelí..."

"A co pan Lacan?"

"Ten jako lékař není členem posádky a pod jeho velením, s ním se tedy logicky může přátelit..."

"Hmm, pak je mi ctí, že se vy přátelíte se mnou...."

"Slyšel jsem o Vás, pane," povídá Charles, "znám několik mužů z Činu, nemohou si Vás vynachválit, aspoň z lidského hlediska. Někteří z posádky Vás zažili na Akademii..."

"A to, co jste předvedl na můstu," říká Chris, "jsem ještě nezažil..."

"Tak pánové, děkuji za návštěvu. ale již je čas na odpočinek..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář