Hvězdné bloudění: Návrat starého Vlka...

20. listopad 2011 | 23.25 |

Deník kapitána Adolfa Vlka, čas...

"Kapitán Vlk hlásí příchod, pane..."

Přiznávám, pozvání z Admirality Vesmírných sil mne zaskočilo. Odešel jsem spolu s Hroznýšem před rokem, když pro mne šest let Admiralita nebyla schopna najít uplatnění adekvátní mé nové hodnosti. Teď přicházím s ochotou nechat se překvapit. S trémou? Nikoliv, již dávno nejsem vyplašený nováček...

Admirál Topper se usměje:

"Nač ta formálnost, kapitáne, již nejste ve službách Admirality."

"Starého Vlka novým kouskům nenaučíte, pane admirále..."

"Tak to opravdu ne," upřímný smích zaznívá místností, "posaďte se, kapitáne."

Vděčně přijímám nabízené křeslo. Admirál mi vlastnoručně nalévá kalich s nějakým vínem, podle chuti snad Moralitským. S vděčností přijímám.

"Jak asi tušíte..." začíná admirál Topper řeč frází, která se stala mezi Admiralitou proslulá. Kolegové ho pro ní nazývají "panem Tušítelem"

"... nepozval jsem Vás ke vzpomínání na staré dobré časy..."

Rozhostilo se ticho. Po pár trapných minutách mi to nedalo, abych se neozval.

"Poslouchám Vás, Admirále."

"Mám pro Vás nabídku, která Vás snad zaujme."

"Chcete mi svěřit misi?"

Admirál přikývne.

"Sedm let po povýšení na kapitána?"

"Ano, Admiralita ve Vašem případě trošku zaspala, uznávám," trochu se zakoktá "pan Tušitel", "ale byly tu politické tlaky. Jste Mergán, kapitáne, část vedení Organizace Spojených Planet Vám prostě nedůvěřuje. A uznejte, že právem..."

Ano, Mergáni s OSP dlouhá desetiletí střídavě válčili, aby pak uzavírali různá spojenectví, které často porušovali.

"Nejsem jenom Mergán," odpovídám, "jak dobře víte zase Vy, vychovali mne lidští rodiče."

"Ale pak jste se do Mergánie vrátil..."

"Ano, vrátil. Ale v rámci spojenectví uzavřeného před dvaceti sedmi lety jsem byl přiřazen zpět k Admiralitě. A jak dobře víte, sloužil jsem OSP i v době po Velké zradě."

"Ano, to víme..."

"Takže skoro třicet let věrné služby pro Vás, lidi, nic neznamená?"

Teď se admirál ohrazuje: "Jak  asi tušíte, lidé nemají většinu ve Ústředním vedení OSP. Logikové proti Vás tvrdě šli, nedůvěřují Vám..."

Ano, Mergánové s Logikama válčili mnoho staletí před tím, než se ve Vesmíru objevili lidé a s nimi i ten jejich  neobvyklý vynález, "Organizace spojených planet."

"A už ti zajíci po mne, starém Vlku, nejdou?" ptám se.

"Nemají na vybranou. Velvyslanec Chajrl si Vás vyžádal. Znáte ho, Chajrla, toho čerta mladýho starýho, ne?"

Přikyvuji: "Ano, znám, léta jsem  pod ním sloužil jako první důstojník na vlajkové vesmírné lodi Admirality Čin..."

"Já vím, sloužil jste i pod legendárním kapitánem Francouzem..."

"Ano, do jeho smrti..."

"Logikové tu smrt kladou za vinu Vám..."

"To proto, že mé jednání bylo nelogické," přes trpkou vzpomínku se musím usmát i já, "velyslanec, v té době kapitán, Chajrl se ovšem za mne postavil."

"Ale jak jsem řekl," ozývá se Tušitel, "a jak jistě správně tušíte, nechci s Vámi hovořit o minulosti, jako o budoucnosti. Pan Chajrl je již sedm let velvyslancem u Moralitů. Jak víte, je to pro nás jeden z klíčových velvyslaneckých postů. V našem segmentu potřebujeme udržet mír, mezi námi, Morality i Mergány. Hrozba biorobotů opět sílí a jenom jednotní jim můžeme čelit."

"Jak můžu pomoci Chajrlovi?"

"To nevíme. V depeši Chajrl jenom říká, že si žádá výslovně Vás. Souhlasíte - li, převezmete diplomatickou linku do Moraly."

"Tu má přece na starosti kapitán Fork..."

"Jistě, kapitán Fork. Avšak vzhledem k naléhavosti Chajrlovi depeše je připraven Vám svůj post přepustit."

"S Forkem už jste tedy mluvili?"

"Zajisté," admirál Topper se zase zasměje, "jak správně tušíte, my, v Admiralitě Vesmírných sil, nejednáme nikomu za zády, na rozdíl od Mergánů..."

"Tyhle narážky na mou rasu si vyprošuji, admirále..."

"Odpusťte, starý zvyk," Tušitel teď nahazuje úlisnou tvář, "ale nejste jedinný starý Vlk ve vesmíru, který se špatně učí novým kouskům."

"Dobře, přijímám, zítra ráno začnu s výběrem posádky a..."

"... na to není čas," skáče mi Topper do řeči, "subprostorový koridor 252 se uvolní přesně za třináct hodin, dvacet dva minut. Je nezbytně nutné, abyste v tuto dobu vyrazili na cestu. Převezmete lod kapitána Forka i s posádkou..."

"Hm, aspoň prvního důstojníka si vyberu sám..."

"Prvním důstojníkem pro Vás bude kapitán Fork, tak zní přání Logiků..."

Troufnu si bouchnout do stolu: "Je prastarým právem kapitána si vybrat posádku podle vlastního uvážení. S kapitánem Forkem jsem nikdy nesloužil, neznám jej. Chci mít po svém boku někoho, komu můžu věřit, jinak si hledejte někoho jiného..."

Důsledek mého projevu se ihned dostavuje. Tušitel ustupuje...

"A kdo by to tak měl být?"

" Velitel Hroznýš..."

"Nemá Forkovu kvalifikaci a hodností je dokonce níže..."

"S Hroznýšem jsem sloužil desítky let, jak na Činu, tak i jinde, pod Francouzem i pod Chajrlem. Spolu jsme proletěli celý vesmír, sem i tam, spolu jsme odešli od Admirality k dopravákům. A spolu se také vrátíme. Buď oba dva, nebo nikdo..."

"Nemáme čas ani chuť se ještě hádat s Logiky o Forkovi..."

"Fork ať klidně zůstane na palubě, ale mým prvním důstojníkem bude Hroznýš..."

Admirál se odmlči. Na pět, deset minut. Pak přikývne:

"Dobrá, že jste to Vy, s Logikama se pohádám sám. Za ta léta nevšímání Vám to i dlužíme. Ale za osm hodin se oba hlaste na palubě Krysy..."

"Provedu, admirále," v pozoru salutuji po vojensku, "žádám o povolení odejít"

"Povolení uděleno, jděte..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář