VBBII: Domov....

27. říjen 2011 | 20.33 |

1.díl 1.části     1.díl 2.části    Předchozí díl    Příští díl

Na takovémto zvláštním místě se Václav ocitá poprvé.

Nevěří svým očím, pomalu se rozhlíží všude kolem. Slyší dětský smích, vidí pobíhat maličké sem a tam, hrát si s míči, s panenkami, poskakovat, radovat se. Vidí procházet se mladý manželské dvojice, kde ona je láskyplně zavěšena do něho. Vidí starce v bílých šatech s velkými vousy, jak se smějí, diskutují jeden s druhými.

Všude, kam oko dohlédne, zelená louka s nádhernými květy, stromy s bohatými ovoci, zvířat, ptáku plno. Vlk si hraje se zajícem, malý klučina vede za jedno vodítko lva a za druhé býka, jde s ními ke stříbrnému, čistotou zářicímu, potúčku. Jiné dítě právě strčilo ruku do doupěte zmiji, ta mu neublížila...

Chodí kolem jako ve snách.

Teď se k němu přikutálí míč. Zvedne jej a rozhlíží se. Malá dívenka stojí opodál, dívá se na něj a zaprosí:

"Vrátíš mi, balón?"

Václav ji ho hodí. "Kdo jsi," zeptá se.

"Ty mně neznáš?" usměje se dívenka.

Pak přijde jeden ze starců, vezme ji do náruče a zašeptá ji: "Václav tu je nový, Ludmilo, běž si hrát k ostatním..."

Stařec ji pustí na zem a ona odběhne. Teď přistoupí ke přemyslovci, podá mu ruku a zeptá se: "Svatý Václav?"

"No, Václav se opravdu jmenuji," odpoví kníže, "ale svatý?"

Stařec se zasměje: "Svatý je každý, kdo se oddělí pro Pána. To tě neučili?"

"A kdo jste vy?" zeptá se kníže nesměle...

"Jmenuji se Eliáš. Slyšel jsi o mně?"

Václav pokleká, maje v úmyslu políbit starci ruku. Ten to však odmítne: "Střez se toho, před Bohem poklekni! Vždyť já jsem služebník, jako ty!"

"Kdo jsou, všichni ti okolo?"

Eliáš se rozhlédne a nataženou rukou obkreslí kruh: "To jsou lidé ze všech ras, národů a jazyků, kteří byli vykoupeni z otroctví Hříchu."

Pak pohlédne Václavovi do očí a pokračuje: "Divíš se, že někdo tu je jako dítě, jiný jako stařec, další jako mladí dospělí? Všichni tu jsou v takovém stavu, ve kterém jsou nejšťastnější..."

"A kde je On? Bůh?"

"Přichází, přijde, jenom chvilku počkej, ale... Jsi připravený se s Ním setkat?"

Václav se rozklepe. Celý. Pobledne. Neví, co by Eliáši na to odpověděl. Ten se usměje: "Nezapomínáš na Beránka a Jeho Krev?"

Teď zazní polnice. A ještě jednou. A potřetí. A ozvou se i hlasy: "Král, král přichází!"

A starci začínají zpívat píseň: "Hoden jsi, Beránku, přijmout trůn, žezlo, králování. Hoden, jsi Beránku, který jsi zenřels a žiješ, hoden si Beránku, chvály a vděčností naší. Svatý Svatý Svatý...."

Opět se připomene polnice. Na tento čtvrtý signál se všichni vrhají k zemi. Včetně Václava, který však cítí, že nepokleká samovolně. To ruka Božího Ducha ho poslala k zemi.

"Václave, Václave, proč jsi o mne zapochyboval?"

Václav poznává ten hlas, ví, že Jej již slyšel, již jej slýchával. Poznává i Osobu, která k němu promlouvá, kterou vnímá velmi zřetelně, byť se na ní nedívá. Ale bojí se, bojí se a neche si uvědomit, odkud tento hlas, tuto osobu, zná.

"Kdo jsi, pane..."

"Já jsem Ježíš," odpovídá Beránek, "o kterém jsi ty zapochyboval... Vrať se domů, Václave, a již nepochybuj a věř. Zůstávej v pokání a věz, že ve chvíli pokání jsi očištěn Mou krví. Raduj se z toho, že i ty, vrah, loupežník, křivopřísežník, jsi získal účast na tomto mém králoství, pro Mou Smrt, kterou jsem vykoupil tvůj život. Nepřestávej věřit, nepolevej v lítosti a v pokání, neustávej v radosti. Jdi zpět, Já, Ježíš, tě posílám na zem, přikazuji ti, aby ses navrátil. A ty, Václave, v Mém Jménu, poslechni!"

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář