Dej Kristu napít...

27. únor 2009 | 19.02 | rubrika: Samařská žena

Ježíš samařské žene řekne: Dej mi napít ... Jan 4,7b

Ježíš žádá o tvou vodu. Dáš mu napít?

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 164x

Poledne samařské ženy

26. únor 2009 | 21.32 | rubrika: Samařská žena

Ježíš, unaven cestou,  se posadil u Jákobova pramene. Bylo kolem poledne. Tu přichází samařská žena, aby načerpala vodu. Jan 4, 7a.

Samařská žena tráví poledne s Ježšem Kristem. S kým jej trávíš ty?

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 3 (1x) | přečteno: 314x

Pramen života české republiky

26. únor 2009 | 19.23 | rubrika: Polemiky

U samařského města jménem Sychar byl Jákobův pramen. Ježíš, unaven cestou, se posadil u tohoto pramene...

Ježíš, unaven cestou, se usadil u Jákobova pramene. V minulém článku jsme si ukázali, že jméno Jákob označuje tělesnost. Ale nejenom to. Jméno Jákob se váže i k židovskému národu.  Proroci často nazývali Izrael jeho starším jménem, Jákobem. Židovský lid má svůj pramen, zdroj, v zemi samařské, v zemi, kterou pohrdali, které se vyhýbali. Ač ústy vyznávali Hospodina, duchovně jej pohřbili do země, kterou pokládali za nečistou, a pak si našli obkliku, aby Jeho Hrob nemuseli navštěvovat. A kde má pramen česká republika?

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 1 (1x) | přečteno: 116x

Better to understand little than ...

26. únor 2009 | 18.57 | rubrika: Zaujalo mne.

Následující citát má jeden můj kolega v práci v signatuře svého e-mailu:

"Better to understand little than misunderstand a lot." 

Zaujal mne. Volně by se dal přeložit jako: Lepší pochopit něco málo, než špatně pochopit něco velkého. Je lepší aspoň trošku pochopit Krista, než nepochopit svůj život a skončit v zahynutí...

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

Pramen života samařské ženy...

25. únor 2009 | 21.40 | rubrika: Samařská žena

Vážený čtenáři, pojďme se společně, již potřetí, podívat do Janova evangelia, 4. kapitoly:

U samařského města jménem Sychar byl Jákobův pramen. Ježíš, unaven cestou, se posadil u tohoto pramene...

Zavřeme oči a představme si Sámaří a Izrael nejenom tehdejších dnů: Vypralé, horké, suché místo, kde všechno závisí na vodě, na jejím zdroji, na studnách a na pramenech. Voda, po ní všichni žízníme. Ukrývá v sobě všechno to, po čem toužíme, po čem usilujeme. Na čem jsme závislí. Bez vody není úroda, bez vody není život. Právě zde si Ježíš vybírá místo, kde usedá...

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 132x

Ježíš se musí setkat se samařskou ženou

25. únor 2009 | 07.34 | rubrika: Samařská žena

(Ježíš) opustil Judsko a odešel do Galileje. Musel však projít Samařskem. Jan 4.4.

V minulém článku jsme se zamýšleli nad tím, proč Ježíš musí projít Samařskem, když vlastně nemusí. Řekli jsme si, že jedním z důvodů může být, že jej tam posílá Bůh. V tomto článečku se podívejme na důvod druhý.  Ježíš musí projít Samařskem, aby se setkal se samařskou ženou. Toto setkání popisuje apoštol Jan v oddíle, který následuje po citovaném úryvku.

komentáře (1) | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 124x

Vesničko má, středisková...

25. únor 2009 | 06.00 | rubrika: Zaujalo mne.

V neděli dávala televize klasický film od Jiřího Menzla a Zdeňka Svěráka: Vesničko má, středisková. Tento film považuji za Svěrákův nejlepší, kam se na něj hrabe Kolja a Vratné lahve. Tento film člověka nutí přemýšlet, ne se pouze bezducha dívat. Vedle mnoha námětů mne oslovuje následující citát (parafrázovaný, neboť má paměť nepatří mezi bajtově nejbohatší) vesnického doktora v podání Rudolfa Hrušínského:

"Jsi jedinný, kdo to může udělat. A je li člověk jedinný, který může něco udělat, pak to udělat prostě musí...

Tento citát si často opakuji, ať už v práci, na internetu, na granu, nebo třeba při službě ve sboru, či doma.

Jsi li jedinný, kdo může něco velmi potřebného udělat, pak to udělat prostě musíš...

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 1 (1x)

Ježíš si musí projít Samařskem

24. únor 2009 | 21.26 | rubrika: Samařská žena

Zdravím vás, vážený čtenáři,

dnes, když začínáme nový cyklus, se podívejme do Janova evangelia, 4. kapitoly:
(Ježíš) opustil Judsko a odešel do Galileje. Musel však projít Samařskem. Jan 4.4.

V té době nebyl vztah židů a samařanů dobrý. Židé se povyšovali nad Samařany, pohrdali jimi. Pokládali je za nečisté. Sebe sama za pravé opatrovatele Mojžíšova zákona, za pravé Boží služebníky. Samařané totiž byli potomci "přivandrovalců" a zbytků židovských kmenů, kteří přežili pád "Severního králoství" a asyrskou okupaci.

Z úvodní věty bychom si mohli myslet, že nebyla jiná cesta z Judska do Galileje než přes Samařsko. Ale ona byla. Aby se "nábožní" židé neposkvrnili stykem se samařany, chodily přes nějakou obkliku, která se vyhýbala tohoto pochybného území. Ježíš se tedy mohl Samařsku vyhnout. Ale přesto Jan říká, že Ježíš musel. Proč musel?
 

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 103x

Dotyk Ježíše Krista

23. únor 2009 | 21.26 | rubrika: Slovíčko

V Matoušově evangeliu čteme v deváté kapitole, 18 verši:
"Má dcerka právě zemřela, ale pojď, vlož na ní své ruce a bude žít."

Ježíš je Život. Jeho Dotyk křísí k životu, Jeho Dotyk obživuje. Jeho Dotyk dává teplo, Lásku, Jeho Dotyk přivádí k Životu. Vás se také dotknul. Vy jste také byly mrtvé dcery, které potřebovaly Kristův dotyk.
 

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 1 (1x) | přečteno: 141x

Věrnost sboru

23. únor 2009 | 21.20 | rubrika: Polemiky

Motto> A řekl: Proto opustí člověk otce i matku a přilne ke své ženě a ti dva budou jedno tělo. Takže již nejsou dva, ale jsou jedno tělo. Co tedy Bůh spojil, ať člověk neodděluje. Mat 19, 5n.

Poslední dobou se hodně zamýšlím nad otázkou "přeběhlictví." V politice se často stává, že jeden politik opustí jednu politickou stranu a vstoupí do druhé. Také ve sportu, obvyklá věc, když sportovní klub prodá svého sportovce jinému klubu. Avšak co v křesťanské obci? Jak se Bůh dívá na to, když jeden věřící opustí svou denominaci a vstoupí do denominace sousední? Většina věřících křesťanů nad tím mávne rukou. Hlavně, že ten či onen zůstává v Kristu a v některé z Jeho Církví, myslí si. Avšak je to tak?

komentáře (2) | přidat komentář | hodnocení 3 (2x) | přečteno: 162x

Stavební norma z Bible...

22. únor 2009 | 17.43 | rubrika: Slovíčko

Když vystavíš nový dům, uděláš na střeše zábradlí. Neuvalíš na svůj dům vinu za prolitou krev, kdyby z něho někdo spadnul. (VMoj 22,8)   

Přiznám se, toto Slovo mne docela zaskočilo. Nečekal jsem až tak praktické přikázání do života. Myslím si, že kdyby Mojžíš měl setkání na Sinaji s Pánem Bohem dnešní den, nechybělo by tam i poučení ohledně hasících přístrojů, ohledně únikových cest, že, proč by měl někdo v mém domě uhořet. Možná by Bůh přihodil i povinnost lékarničky, přenosného defiblirátoru, či jak se ten přístroj na obnovu srdeční činnosti z televizních seriálů jmenuje. A možná by se stanovila povinnost revidovat tyto přístroje každého půl roku...

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 2 (1x) | přečteno: 134x

Nesuď druhého podle jeho rodičů...

21. únor 2009 | 10.29 | rubrika: Slovíčko

Nad následujícím Slovem z Bible jsem hodně přemýšlel a mluvil s mým Pánem. Ono je primárně určeno pro Židy Staré Smlouvy, my, křesťané, teď žijeme v období smlouvy Nové, v období Milosti, kterou nám Ježíš vydobyl na kříži. Pán Bůh pro nás, křesťany NZ, chce něco jiného, než po SZ Židech, okolnosti, které následující místo řeší v životě starozákonního hebreje, již by neměly nastat v životě NZ křesťana, mimochodem proto, že Bůh od nás chce monogamii, zatímco v předchozím období připouštěl mnohoženství.  Přesto věřím, že každé místo v Písmu je nepřímo určeno i nám a dá se aplikovat na dnešní dobu. Nechci se zde pouštět do podrobného vysvětlování rozdílu a kontinuity mezi SZ a NZ, o tom snad v některém z příštích článků. Slyšme tedy Slovo Páně pro tuto chvíli, budu opisovat z Páté Mojžíšové, 21. kapitola, od 15. verše, z ekumenického překladu:

Má-li někdo dvě ženy, z nichž jednu by miloval a druhou by nemiloval, a prorodí mu syny milovaná i nemilovaná, ale prvorozeným synem bude syn nemilované, v den, kdy mu bude dávat , co mu patří, svým synům do dědictví, nemůže dát právo prvorozenectví synu milované na úkor synu nemilované. Vezme ohled na prvorozeného syna nemilované a dá mu dvojnásobný díl všeho, co má, protože on je prvotina jeho síly, jemu náleží právo prvorozenectví...  

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 125x

(Nejenom) pro věřící potomky nevěřících rodičů

21. únor 2009 | 08.14 | rubrika: Slovíčko

Toto zamyšlení se týká (nejenom) těch z nás, věřících, kteří máme nevěřící rodiče, prarodiče, nebo sourozence. Kteří máme nevěřící rodiny...

Přečteme si příběh z první královské: 17, 17nn

Po těchto událostech onemocněl syn té vdovy, paní domu. V nemoci se mu přitížilo, ba již přestal dýchat. Tu řekla Elijášovi: "Co ti bylo do mých věcí, muži Boží? Přišel jsi ke mně, abys mi připomněl mou nepravost a mému synu přivodil smrt?" On mi řekl: "Dej mi svého syna." Vzal ji ho z klína, vynesl jej do pokoje na střeše, kde bydlel a položil ho na své lože. Pak volal k Hospodinu: "Hospodine, můj Bože, ať se prosím vrátí do tohoto dítěte život!" Hospodin Elijášův hlas vyslyšel, do dítěte se navrátil život a ožilo. Elijáš dítě vzal, snesl je z pokojíka na střeše do domu, dal je jeho matce a řekl: "Pohleď, tvůj syn je živ." Žena Eliášovi odpověděla: "Nyní jsem poznala, že jsi muž Boží a že Slovo Hospodinovo ve tvých ústech je pravidvé.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 169x

Co ještě zbývá říci o Nikodémovi...

20. únor 2009 | 19.43 | rubrika: Nikodém

Tímto článkem končíme cyklus o Nikodémovi. Zbývá ještě říci pár slov.

Nikodémova rozmluva v Janově evangeliu je náhle přerušena. Nevíme, jak tento rozhovor zkončil. Osobně se domnívám, že Nikodém se ještě v té chvíli neobrátil, odešel ve stejné noci, ve stejné tmě, ve stejné temnotě, v jaké přišel. Proč? Možná si potřeboval sám v sobě přežvíkat, co mu Ježíš řekl. Potřeboval se vnitřně vypořádat s tím, co slyšel, zaujmout k tomu stanovisko. I vy, mí milí čtenáři, jste v těchto článcích mnohdy četli slovo pro vás těžké, možná nepochopitelné a potřebujete čas, aby jste jej strávili. Nic se neděje, nechte si každý tolik času, kolik kdo potřebujete. Avšak nese to v sobě jedno riziko. Ono možná, když vstanete od tohoto počítače a půjdete ven, možná se vám, nebo třeba i mne, stane nehoda. Nikdo z nás neví datum svého odchodu z tohoto světa. Může to být za čtyřicet, padesát let, ale možná i příští okamžik. A jestli se nedovedeš rozhodnout teď, je docela možné, že už se nerozhodneš nikdy, třeba proto, že k tomu již nedostaneš příležitost, že tvůj čas na této zemi se už naplnil.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 2 (1x) | přečteno: 159x

Nikodéme, spása je Boží akt...

19. únor 2009 | 07.25 | rubrika: Nikodém

Kdo v Krista věří, není souzen, kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno Jednorozeného Syna Božího... Jan 3, 18

Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch... Jan 3, 6 

Na Nikodémové otázky, nepochopení, pochybnosti, Ježíš odpovídá jednoznačně: Spása je akt Boží, ne lidský. Otázka nezní, co já mohu udělat, abych byl spasen, ale co Bůh udělal, abych byl spasen. Co se narodilo z těla, je tělo. Veškeré tělesné snažení, veškerá snaha zalíbit se Bohu, jak Hujer přinášet ovoce ze zahrádky, to všechno je tělo, tělo z těla zrozené, a odchází to tam, kde odchází i naše tělo: Do hrobu a do prachu země. Všechny naše vybudované domy, nakoupená auta, exotické dovolené, roky slávy a ukazování se v televizi, to vše je tělo, jdoucí do hrobu. Co se však narodilo z Ducha, z Boha, je duch. Duch, jenž se navrací k Bohu, který jej dal. Bůh netouží po našich dobrých skutcích, po naší službě, Bůh touží sloužit skrze nás. Bůh se touží dívat na svět skrze naše oči, naslouchat světu skrze náš sluch, pomáhat skrze naše ruce. "Ano, Nikodéme," říká Ježíš, "je nemožné, aby ses znovu narodil, ale já to přeci nechci po tobě, ale po Duchu Svatém. Na tobě jenom je, otevřít Duchu Svatému své srdce."

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 3 (2x) | přečteno: 168x

Nikodém nevěří na tlustou čáru za minulostí...

17. únor 2009 | 18.35 | rubrika: Nikodém

Nikodém Ježíšovi řekl: "Jak se může člověk  narodit, když už je starý?  Jan 3, 4.

Omlouvám se čtenářovi, dnes se podíváme na Nikodéma na dvakrát. V minulém článečku jsme si povídali o tom, že Nikodém spoléhal celý život na vlastní síly, sbíral jednu jedničku za druhou, což se mu málem stalo kamenem úrazu. Dnes bych se s Váma ještě rád podíval na jeden aspekt, který slyším v odpovědi Nikodéma na Kristovu výzvu. Nikodém nevěří, že za minulostí lze udělat tlustou čáru.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 256x

Nikodém spoléhá na své síly....

17. únor 2009 | 18.26 | rubrika: Nikodém

Nikodém Ježíšovi řekl: "Jak se může člověk  narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit... Jan 3, 4.

Nikodém spoléhá na své síly. Ptá se, co on může udělat pro to, aby byl spasen, aby se znovu narodil. A připadá mu  nemožné dosáhnout toho z vlastních sil. Nemůže přeci vejít do těla své matky a z ní vyjít po druhé. Jak jsme se několikrát zmínili, Nikodém byl vzdělaný a vážený člověk, zde však všechny jeho životní zkušenosti, veškerá jeho výchova, vše, co utvářelo jeho osobnost do této chvíle, toto všechno hrálo proti němu.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 144x

Nikodéme, všechno je špatně

16. únor 2009 | 18.02 | rubrika: Nikodém

Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří v nepravosti potlačují pravdu - Ř 1,18

Ježíš odpověděl: Amen amen, pravím tobě, nenarodí - li se kdo shůry, nemůže spatřit Králoství Boží... Jan 3, 3. 

Nikodéme, všechno je špatně, říká Pán Ježíš. Celý Tvůj život nemá před Bohem žádnou cenu,  odhoď jej a přijmi ten, který ti přínáší Pán.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 155x

Opora a sloup pravdy III - Ukončení

16. únor 2009 | 17.58 | rubrika: Slovíčko

Cokoliv přijmeme na zemi, bude přijato i na nebi. Ale rozmlouvá Duch Svatý přes Každé rozhodnutí církve? Jestliže je něco v Bibli jasně a zřetelně odmítnuto, nemůže k tomu říci církev své ámen.Například když církev rozhodne, že přistoupí na polygamii, že bude svazovat manželství jednoho muže a dvou tří, čtyř žen anebo jedné ženy a dvou, tří, čtyř mužů, pak skrze takováto rozhodnutí samozřejmě Duch Svatý nepromlouvá. Duch Svatý si neprotiřečí, jestli v Bibli napíše, že dva se stanou jedním a církev praví, že ze tří čtyř pěti lidí udělá sváže manželstvím v jedno, pak je zde rozpor, jasný a zřetelný.

Ale co když to není tak jednoznačné? Co když třeba to, jak církev promlouvá do našeho života, stojí na biblickém verši, jenž já osobně chápu jinak? Co když tam církev vidí smysl, který tam já třeba nevidím? Pak se prostě musíme ptát, kdo, nebo co je sloupem pravdy? Člověk? Jeho svědomí? Nebo církev? A i kdyby nám církev třeba křivdila, kdyby správně neodhadla naše schopnosti, i kdyby se církev strašným způsobem v nás, nebo v naší životní situaci, spletla a my jsme utrpěli škodu, copak nám to Kristus stonásobně nevynahradí? On pro nás nespravedlivě umíral na kříži, obětoval svůj život, snesl pro nás křivdu. Co získáme tím, když se budeme ve vzpouře držet svého subjektivního náhledu a zavrhneme oporu a sloup pravdy? I kdybychom byli v právu, jestliže by Kristus trval na svém právu a na své spravedlnosti, my bychom nebyli spaseni. Co získáme vzpourou proti církvi, se kterou nás spojil Bůh? Když Samson ve vzteku se rozběhl a zničil sloup budovy, budova se zřítila a všichni zahynuli, včetně samotného Samsona. Zavrhneme li sloup pravdy, pravda se zřítí a my si odneseme škodu.
 

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 80x

Kde je milenec cizoložné ženy?

15. únor 2009 | 11.12 | rubrika: O trestu smrti

Jednou horliví farizeové a zákonici přivedli k Ježíšovi ženu přistiženou při cizoložství a žádali Ježíše o radu, co s ní, neboť Mojžíš přikazoval takové kamenovat. Nepřišli jen tak pro nic za nic, chtěli si Krista vyzkoušet a získat něco, proč jej obžalovat. Kalkulovali s tímto: Buď ji Ježíš dá milost, pak ho můžou obvinit, že pohrdá Mojžíšem, anebo ji nechá ukamenovat, pak jej můžou nakřnout, že má tvrdé srdce. Ježíš chvíli mlčel, ale když na něj nepřestávali naléhat, řekl jednu větu: Kdo je bez hříchu, první hoď kamenem.

Tato věta se stala pro farizee kamenem úrazu a začali se, jeden po druhém ztrácet. Avšak nejenom pro ně. I mnozí dnešní teologové by si rádi házeli kameny a toto Ježíšovo Slovo jim v tom jaksi brání. A tak hledají, jak jej trochu zlehčit a našli ho v pokrytectví těch, kdo tu ženu přiváděli. Ono podle Mojžíšového zákona je potřeba, aby byli ukamenování oba dva, kdo se dopustili cizoložství, ne pouze žena. A tak se ptají, kde je její milenec? Není náhodou jedním z těch, kdo teď na ženu žalují? Nebyla ta žena jenom vlákána do pasti, aby zákoníci mohli Krista "otestovat?" A je-li to tak, byl důvod, proč nekamenovali, jejich hřích, anebo to, že plně nenaplnili Mojžíšův zákon?

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 213x

Nikodém viděl Ježíšova znamení...

15. únor 2009 | 00.01 | rubrika: Nikodém

Nikodém řekl Ježíšovi: Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není - li Bůh s ním... Jan 3, 2c.

Která znamení měl Nikodém na mysli? Zázraky uzdravení? Nasycení davu? Nebo chodění po vodě?

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 291x

Kde jsou ostatní nikodémovci?

14. únor 2009 | 08.10 | rubrika: Nikodém


Nikodém řekl Ježíšovi: "Mistře, my víme, že jsi učitel, který přišel od Boha" Jan 3, 2b.

Nikodém nemluví za sebe. On říká: My víme. Kde jsou tedy ti ostatní nikodémovci? Ti, kteří vědí, že Ježíš je učitel od Boha, ale nevzdávají mu úctu jako Svému Mistru? Proč přišel Nikodém sám a ne v zástupů těch, kdo ví?

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 123x

Nikodém pokládá Ježíše za učitele od Boha...

12. únor 2009 | 17.55 | rubrika: Nikodém

Nikodém se jednoho dne, v noci svého života, zastavil a položil si otázku: Kdo se o mne takto stará? Nikodém jednoho dne, v noci svého života, zatoužil poznat osobně toho, kdo s ním anonymně po celá dlouhá léta sdílel dobré i zlé, Ježíše, kterého mu noc a temnota zabraňují, aby jej  viděl, spatřil, ale on, Nikodém, o Kristově přítomností  prostě ví. Zatoužil jako žena po svém neznámém ctiteli, který ji den co den posílá zamilovaná psaníčka a sám zůstává v noci temnoty nepoznán a neviděn. Psaníčka jsou krásná, ale nepohladí, nezahřejí, psaníčka jsou láskyplná, ale nejsou Pisatelem samotným, Láskou samou. Dary nenahradí vztah. Žena netouží po luxusu, kterým ji zahrnuje manžel, je-li on stále na cestách a nemá-li na ní čas. Touží po svém manželovi a ne po stále nových a nových dárcích. Také Nikodém takto zatoužil. Zatoužil osobně poznat Pána Boha a poděkovat za všechna požehnání, i když mu je temnota noci v této chvíli, ve chvíli podzimu, zakrývá

Nikodém řekl Ježíšovi: "Mistře, my víme, že jsi učitel, který přišel od Boha" Jan 3, 2b.

Hospodin Vám dá učitele spravedlnosti a sešle vám hojnost dešťů podzimních a jarních... Joel, 2, 23

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 317x

Nikodém řekl Ježíšovi: Mistře...

11. únor 2009 | 07.03 | rubrika: Nikodém

Nikodém řekl Ježíšovi: "Mistře..." (Jan 3, 2b)

Nikodém, farizeus, člen velerady, učitel národa, vážený člověk, přišel k Ježíšovi v noci svého života, v temnotě své duše, v bezvýchodnosti a bezcílnosti svých dnů a řekl mu: Mistře.

Kdo je to Mistr? Kdo jsou to učni?

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 228x

Nikodém přišel za Ježíšem v noci...

10. únor 2009 | 20.01 | rubrika: Nikodém

Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, přední muž mezi Židy. Ten přišel k Ježíšovi v noci... (Jan 3,1n).

Nikodém přišel za Ježíšem v noci. A co ty? Kdy přijdeš ty?

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 1 (3x) | přečteno: 221x

Odpuštění je sladké slovo...

9. únor 2009 | 18.27 | rubrika: Slovíčko

2A odpusť nám naše viny, jako jsme i my odpustili (těm, kdo se provinili proti nám)(Mat 6,12)...


 

Tuto prosbu obsahuje modlitba, kterou Pán Ježíš naučil své učedníky. Odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. Odpuštění, krásné slovo. Takové malebné, nezdá se vám? Jak sladkost, čokoláda v ústech. Dejte si také. Řekněte si: Odpuštění... Chutná vám? Mne ano... Protože:  Odpuštění je sladké slovo...


 

Odpusť nám naše viny STEJNÝM ZPŮSOBEM, jakým my odpouštíme našim viníkům. Jakým způsobem odpouštíme my? Opravdu ze srdce? Anebo se odpuštění stává jakousi pózou? Kdy vyslovíme pár slov, vět, obejmeme druhého, ale stále vevnitř cítíme hněv, zlobu, vzdor, nespravedlnost? Máme sladkost pouze na jazyku, nebo i v srdci? Chceme, aby i Bůh vyslovil pár slov, pár vět, objal nás a přitom vůči nám cítil hněv, zlobu, vzdor a nespravedlnost? A jak vůbec poznáme, zda jsme odpustili či ne?

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 209x

Cirkev jako opora a sloup pravdy II > Pro Zuzi...

7. únor 2009 | 21.11 | rubrika: Doplnění

... Ale, je jenom jedna církev, do které tě volá Tvůj Pán, je to tvůj sbor, do kterého tě znovuzrodil při tvém obrácení k Němu. To je ta církev, to je ten sbor, to je Tvůj Sloup a Tvá Opora Pravdy....

Na článeček "http://bohu-a.svetu.cz/13701-cirkev-jako-opora-a-sloup-pravdy.html" mi poslala uživatelka Zuzi nasledující komentář:

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 100x

Církev jako opora a sloup pravdy

7. únor 2009 | 08.07 | rubrika: Slovíčko

1Tm 3,15 Kdybych se však opozdil, chci, abys věděl, jak je třeba se chovat v domě Božím, jímž je církev Boha živého, sloup a opora pravdy.

komentáře (1) | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 138x

Filmotéka: Danton...

1. únor 2009 | 19.00 | rubrika: Archív

Francouzské filmové umění a polský režiser Andrzej Wajda. Toto spojení zafungovalo v roce 1983  u filmu, vyprávějícím o únavě, bojovnosti, zbabělosti, hrdínství, zradě, o boji, byť ztraceném,  za ideály, byť ztracenými,  s jednoduchým názvem: Danton.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 80x

JSME SPASENI SKRZE KŘIVDU…

1. únor 2009 | 17.52 | rubrika: Slovíčko

Shrnutí:
1) Jsme spaseni skrze strpěnou křivdu
2) Kdyby Ježíš trval na svém právu, my bychom nebyli spaseni
3) Spravedlivým soudem jsme všichni odsouzeni, avšak kdo je v Kristu, ten přešel od smrti do života, od soudu do nesouzení
4) Křesťan ruší žalobu na obě strany
5) Každou křivdu, kterou přineseme Kristu, nám Pán bohatě vynahradí.
6) Nezáleží na tom, jestli jsme v tom či onom sporu v právu či nikoliv, ale na nezasloužené milosti, kterou nám dává Bůh, kterou máme předávat dále.
7) Náš hněv a ukřivděnost může způsobit naši zkázu. Náš hněv nám zabraňuje přinést Bohu Otci Ježíše Krista jako oběť za náš hřích. A bez Krista před Božím Soudem neobstojíme. Můžeme se před Bohem schovat jako Adam ve fíkovníku, ale jedině oběť Ježíše Krista může zakrýt naši ubohost, naší nahotu.
8) "Cesta k soudu” může zkončit za nejbližším rohem, nemějme tedy u sebe nic, pro co by nás mohl Protivník vydat soudci a soudce žalářníkovi.
9) Ježíš Kristus zde na zemi nemá jiné ruce, jiné tělo, než ty naše ruce, než církev
10) Naši nevěřící blízcí jsou mrtví a žádný mrtvý nemůže činit pokání. Nikdo nám však nebrání toto pokání převzít před Bohem na svá bedra.

 

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 2.5 (2x) | přečteno: 218x